Pupkan není z cukru

LÁZEŇSKÝ BLOUD

Dnes v 18:52 | Autor: Burák
Milí běžci, běžkyně, poběhlíci, běhny jakož i ostatní milovníci pobytu v lázeňských hvozdech



dovolujeme si Vás pozvat na 5. ročník závodu v dezorientačním běhu



"lázeňský bloud"


Kdy: 17. listopadu 2018, start v 13.00


Kde: Karlovarské lázeňské lesy


Prezentace: Restaurace Jelení skok od 12.00 do 12.50



Systém:



§ závodníci budou na trasu vybíhat hromadně, resp. ve třech startovacích vlnách (takže tentokrát dojděte na prezentaci včas)

§ na startu obdrží každý závodník mapu s vyznačenými kontrolními body v terénu, které musí všechny oběhnout v libovolném pořadí a libovolně zvolenou trasou.

§ na kontrolním stanovišti bude připraven zásobník s testovací tekutinou (na každém stanovišti jinou), z něhož každý závodník část odčerpá do přiložené kontrolní nádobky a celý obsah kontrolní nádobky požije a následně zaznamená identifikaci tekutiny do předtištěné kolonky v mapě.

§ každá neidentifikovaná nebo špatně identifikovaná kontrolní tekutina je penalizována přičtením deseti minut k výslednému času závodníka.

§ zvítězí závodník s nejlepším časem a náladou.

§ po závodě následuje vyhlášení výsledků, rozbor akce a hromadná likvidace nepoužité části testovacích tekutin.

§ následuje nezbytná společenská část akce, jíž bude provázet hudební překvapení (cca od 17.00)



Předpokládané vyhlášení výsledků: 16.00 v Restauraci Jelení skok, zde je možné se najíst, napít, převléct, usušit, odbahnit, ošetřit, zpívat, kritizovat, diskutovat a mít všeobecně dobrou vůli.



Parkování:

Parkování je možné na parkovišti pod restaurací vedle dětského hřiště Kaštánek.

Pro povolení k vjezdu do lázeňského území je třeba zakoupit lístek v automatu v budově Městské policie Karlovy Vary, Moskevská 34



Doporučené vybavení:

dobrá nálada, vybroušená chuť, boty pro ty, co nepoběží bosi, buzola pro ty, co se neorientují, čelovka (pozor bude překvapení:-)), hudební nástroje jako kastaněty, harfy, fagoty a šalmaje vítány.





Lázeňští šviháci a Známka punku
 

Pod dalovickou taktovkou

Čtvrtek v 13:53 | Gadži
Nesnesitelná absence reportů z několika posledních projížděk mě včera vyhnala z gauče a také byl nejvyšší čas, abych poprvé navštívil Úl. Krásný to má. Sešli jsme se tedy v Sršáňovo bistru a s Márou v čele nás vyrazilo 8 a měli jsme to fakt hezký.. Protáhl nás nahoru Dalovicema na tu panelku mezi poli, jeli jsme dlouho rovně k asfaltce, z který se pak odbočí vlevo na lesní cestu s typickým brdkem Dykoťákem a pak hezkými sjezdíky až do Kyselky. Tam si Itsbina s asistenty spravil přetržený řetěz. Pak jsme se přesunuli na druhý břeh a vydrápali se k Lesní kapli a pokochali se výhledy na řeku Ohři. Sjezdík dolů, pak ze silnice v Šemnici přes most zpět na cestu podél řeky až k již uklizenému tábořišti Hubertus. Cestou píchnul Mára, tak pro změnu při výměně asistoval Itsbina (mám video , s tou minipumpičkou mu to šlo výborně). Pak výšlap do kopce nad Hubertus, někudy vlevo lehce z kopce a vynořujeme se nad Dalovicema,kde nás Mára ještě protáhnul nějakou hadí stezkou nebo co se to v tom svahu či srázu klikatilo. Jsem rád , že už bylo šero a moc jsem neviděl, jinak bych si možná strachy stříknul do textilu. Dorážíme do bistra, kde se nás ujímá Sršáň, nosí nám piva, pizzy,utopence,chipsy a když se začalo smrákat a ochlazovat balí nás do dek. Nádhera.
Za týden sraz opět tam, ale pak cíl v Kuldovně (béčko to asi vezme co nejkratší cestou)...

Gadži

opraveny překlepy a chyby a tady pár fotek:

Mezi stromy bylo možné spatřit duhu

(přísahal bych, že jsme jeli dlouho a furt po panelech, ale proč na tý fotce nejsou, netuším)



Trinkhale v Kyselce


A do akce jde nýtovačka a nýtovací skupina :



Lesní altán a kochačka



A pak tu máme jedno konsilium nad prázdnou duší


A hádanka: když si budovu kreslíte zepředu je to nárys, když ji pomyslně říznete metr nad zemí je to půdorys, když se dívate z boku je to bokorys. A co uvídíte, když se podíváte na ženskou zespoda? Klitoris!
A když zespoda vyfotíte Pupkany? Mě to přišlo zajímavý.


A na závěr: pizza zachycená fotopastí

pozvánka

20. srpna 2018 v 19:14 | Vítek
Přišlo do redakční pošty:
Zdar,
Pokyny ke středeční vyjížďce: sraz U Sršáně 17,00 na 2 startovní , kdo chce ještě prohlídku, tak raději dříve, 17,10 na 1 startovní.
Žádné dělení do teamů, odjezd 17,30, nekompromisní trasér Mára, já to budu kopat zezadu nebo obráceně…
Cíl U Sršáně, hudba, žranec, zpěv a možná když budete dobří připraví Sršáň projekční překvapení…



Zdravím Vít Zatloukal
 


Časovka na Horní hrad a zpátky

17. srpna 2018 v 10:13 | Autor:Kulda
Ve středu se nás sešlo na startu nakonec 11, dali jsme startovní občerstvení
a trasér Olaf neúprosně zavelel v půl šestý k odjezdu. Trasa byla plánovaná
na Horní hrad a pak k němu na terásku na oslavu narozenin. Marně jsem
zkoušel podsouvat myšlenku, že je to dost daleko, abychom se včas vrátili,
ani založení B týmu mi nepomohlo, byl jsem sám a musel jsem s áčkem. Olaf
nasadil hned od začátku nevýmluvný tempo, který zaručovalo, že všechno
stíháme. Zajeli jsme do lesa, vyhli se královský a pěšinou nad Radošovem
jsme dorazili do Velichova, po levým břehu řeky do Vojkovic, nahoru na
silnici, pak jsme zbytečně ztratili výšku cestou dolů k chatkám a zase na
silnici abychom jí přejeli a vystoupali na Horní hrad. Cestou se se mnou na
chvostu střídali Gadži, Dykot a Zbynďa a tak i nakonec já dosahuji poloviny
naší trasy. Tady proběhly narozeninový medoviny a piva, já s Olafem jsme
špatně řekli tentýž vtip a posměch byl takovej, až Dykot další vtip četl z
mobilu, aby se neztrapnil Smějící se
V půl osmý Olaf velí k odjezdu, sedne na kolo se slovy: sejdem se u mě a
mizí. Volím se Zbynďou volnější tempo a po osmý dosahujeme cíle vyjížďky. U
Olafa už probíhá koupačka v jezírku, kde do tý doby bydleli kapři, ale po
útoku několika vorvaňů zřejmě spáchali sebevraždu, protože už pak nebyli
vidět :-) Hostitel nás nalákal na prasečí kolena, který teprve s příjezdem
šoupnul do trouby a jako předkrm nám předhodil talíř zeleniny, jež zmizel v
zápětí do útrob hladových Pupkanů. Po hodince napínání Olaf servíruje
luxusní kolena, který dopadly stejně jako zelenina Mrkající
Pak se ještě jedlo, pilo, slavilo a postupně se společnost rozpadala podle
toho, jak se kdo cítil, někdo po vlastní ose a někdo si zavolal manželku s
autem a Dykot dokonce manželku s kolečkem Smějící se
Nutno ke středě podotknout několik poznatků:
po dlouhý době jelo béčko s áčkem dohromady. bylo to vysilující, ale uvisel
jsem.
Olaf je zkušenej trasér, na startu se mu sešlo jedenáct Pupkanů a do cíle
doved třináct!
Kolena se stávají oblíbenou narozeninovou pochoutkou, kdo bude další?
Capouš se bojí sám přihlásit do Nice, takže to uděláme za něj.
Pořízený fotky a naše kecy mezi devátou a půlnocí jsou nepublikovatelný. kdo
tam nebyl o hodně přišel.
Jako vždycky to bylo krásný, díky Olafovi za pohoštění, a příští vyjížďku
trasuje Mára, start v bistru u Sršáně !!

Kulda

Další tropická středa

10. srpna 2018 v 12:28 | Gadži


Úmorné vedro nás od Vlášků po nezbytném startovním nahnalo se zchladit do sedel, béčko to zalomilo rovnou na Velase, áčko s béčkovým odpadlíkem na elektru se pak vydrápalo na jezírko v kopci nad Odeří, kde proběhla koupačka, pak sjezdík a zpět na Velas za béčkem,které již konzumovalo dobroty u Páji . Legrace spousty, ze všech vtípků mi utkvělo, když si Dykot uvědomil jisté souvilosti a láteřil Vítkovi: "Mě chcípaj zvířata a ty jedeš do Kanady..." a zavzpomínal, jak se lopotil v mínus dvaceti stupních, když se mu do promrzlé země nedařilo vyhloubit dostatečně hlubokou jámu na hrob, do kterého by se vešla krabice se zemřelým hlodavcem po neúspěšné operaci. Tak mu Vítek koupil večeři, proběhl stejk-diving a byl klid. Po západu slunce jsme se začali rozprchat a těšíme se na další středy, neboť:
Příště trasér Olaf: SRAZ 17.00 U ROŽCŮ -odjezd striktně 17.30 ! Směr Horní hrad, tam zastávka na doplnění tekutin a pak koupačka a pití u traséra na zahradě.
A další středu maj zamluvenou traséři Mára a Vítek-- sraz/start v Bistru u Sršáně.

G.


Středa

2. srpna 2018 v 22:41 | Gadži
Pivopivotrochukolopivopivopivopivo.

Tak na startu U Vlášků nebylo pro Pupkana kam sednout (taky že oslavenec Jarda předem hlásil, že se stará o pitný režim), krom toho strašná výheň, chlazení tak tak stíhalo, nebo spíš ne, tak i když se nikomu moc nechtělo, přece jen se zavelel přesun někam se ošplíchnout. Všechno se zdálo moc do kopce,tak padla volba na naše oblíbné vodácké tábořiště Hubertus. O co méně osvěžující bylo koupání v horké skoro vyschlé Ohři, o to více nám pak chutnal Krušnohor. Se setměním zábava nekončila, naopak rozjela se naplno vlastně až po té,co Víťa splašil na baru kytáru, co měla sice jen 5 strun,ale kdyby nám to neřekl, nic bychom nepoznali. Zahrál nám naše oblíbené fláky, Dykot taky něco přidal, Jarda se dál staral o pitný režim..no nádherný večer.

Další dvě středy bude trasér Olaf a příští týden cíl Horní hrad. Nezapomeňťe blikačky, v deset už je skoro tma.

Středa co teď byla

27. července 2018 v 13:33 | Gadži
Další krásná středa.
Report v morseovce(kdo první přeloží bez internetové nápovědy, získává bludištáka nebo malé pivo ):

|...|-|.-.|.|-..|.-|
|.---|.|.-..|---|
|...|.|
|-.|.-||-.-|---|.-..|.|
|---|-..|
|...-|.-..|.-|...|-.-|..-|
|-.-.|..|.-..|
|...-|.|.-..|.-|...|
|...-|.-..|.-|....|-.--|
|...-|.|-.-.|.|.-.|
|...-|..|-|.-|
|--|.|.-..|
|-.|.-|.-.|---|--..|-.-|-.--|
|.--.|.-.|---|-...|.|....|.-..|.-|
|.--.|..|...-|.-|
|--|....|---|....|---|
|--..|.-.|.-|-..|.-..|.-|
|-.-|---|.-.|.-|.-..|-.-|.-|
|--..|.--.|.|...-|
|-.-|.-.|.-|...|-.|-.--|

BAJK No. XIV

19. července 2018 v 15:11 | AUTOR: Dykot
Středomořské klima nalákalo k Vláškům 13 jezdců a teráska se krásně zažlutila. Dress code kazil pouze Burák, kterej navíc zřejmě šlohnul helmu Fandovi. Po občerstvení, který zacvakala největší celebrita mezi českými řemeslníky jsme vyrazili podél Ohře k Pulovickýmu mostu, hned zkraje jsem si to svoje stádečko musel hlídat jak salašnickej pes, ale stejně mi Hubertus sežral Ráďu s Kuldou, to jsme prohlásili za povolené ztráty a pokračovali v jedenácti až do cíle. Za mostem jsme se vydrápali do Šemnice, pak Sedlečko, na červenou až k Hloubku a výjezdem na golf, kde pár seňorů smutně tahalo vozíčky po vysychajícím pažitu. Pokračujeme krásnýma pěšinkama lesem do chatovky u Andělky, pak pasáží který řikám tundra (nevim co to je ale takhle si to představuju), takový to vřesovišťátko u letiště s brusinkama, břízama a borovicema, po žlutý na Pilu, Kolovou a Vítkovku, kde vysušenýmu mužstvu zakazuju doplnění tekutin, bo slunce již líže horizont a stejně tam maj jenom Budvar. No a pak už jednom Hůrky, hvězdárna, a labužnickym sjezdem traverzem až ke Slávii, kde premiérově hážeme kotvu U Pavouka, mladá pani se moc nevyptává a natočí 11 plzní a 11 smažáků s tatarkou a hranolama. Pochlastávání a žraní na tribuně stadionu v krásném teplém letním podvečeru je magické, pronášíme velká moudra, zjišťujeme že Donaldovo manželka je v podstatě taková Trumpolína, řešíme migrační krizi při pozorování romů čutajících na bránu a okolo se smráká. Trháme se s Hájeckou skupinou, jako dezert dáváme plzničku Pod mostem, potom ještě překvapíme Ráďu v garáži, vychlastáme mu rum a portský a doblikáváme domu....
Éňo Ňůňo !!!!! A na tacháči cca 47 km...

Dykot


Místo reportu

15. července 2018 v 11:37 | Gadži
co jsem tak vykoukal z fotek na whatsappu, prázdninová účast slabší, ale i tak slušná... tým B asi skončil brzy v Nároďáku a tým A pak taky....reportér evidentě žádný.... já vím prd, co se dělo... ale abych si zkrátil čekání na další středu, prolezl jsem bikerská fóra a podělím se s vámi o oblíbené hlášky či milosrdné lži, kterými se i mi krmíme( a jak jsem zjistil, spousta týmů má své Dykoty, Buráky i Olafy):

Dneska jen na chvíli, maximálně 20 km.
Už tam budem.
Dneska jedeme pomalu, jenom na pohodu.
Nenávidím asfalt, nejezdím ho.
Kdo nepadá, jezdí pod své možnosti.
Tady si dáme jedno a jedem dál.
Teď už to bude jenom z kopce.
Támhle už prší, ale když trochu šlápnem, tak tomu ujedem.
Za touhle zatáčkou ten kopec končí.'
Támhle už prší, ale zdá se, že nás to mine.
Támhle se to trhá.
To dáš!
V tom ohradníku určitě není proud.
To nejsou hovna, to je od krtka.
Dneska bez piva.
Stoupání bude dlouhé, na druhou stranu přinese dechberoucí výhledy.
Sviňský protivítr! No ale zpátky to budeme mít po větru.
Tady to znám.
V podstatě se pojede jen po vrstevnici.
Bahno, které neopadá, to na to kolo patří .
Letos nemám najeto.
Lepší mrtvej nežli druhej.
Až vyjedem nahoru, tak bude pohodova hřebenovka.
Cenu vyděl čtyřma a tu pak řekni doma, stejně se budou divit, co je na tom tak drahého.
Když už jsme tady, tak pojedem ještě támhle...
Dneska pojedu v krátkym, taková zima už přece nebude.
Lepší hnusnej den na kole, než hezkej den v práci…
V téhle nadmořské výšce každej za sebe.

Oblíbená hra na na smrt posledního:
Poslední je tady.. jedem, ať nevychladne.
Ten vzadu jel pomalu, bude odpočatý.

A tréningová spirála:
Dneska si dám ještě voraz, ale od zítřka už začnu tvrdě trénovat…
Měl bych dneska vyjet, ale tak...včera jsem byl dlouho…
Už jsem dva dny nevyjel, tak zítra si dám víc…
Dnes to zase nevyšlo, tak od zítřka natvrdo každej den…
G.

13. BAJK - TADY JE BURÁKOVO...

30. června 2018 v 23:06 | Autor: Dykot
Burákovi už bylo blbý, že jezdí jenom občas a že jezdí na start pozdě, a udělal chlapský rozhodnutí- poslal celou rodinu letadlem do Chorvatska, takže U Vlášků byl včas, rozesmátej a s nádhernou trasou v hlavě. Po startovních pivech se zvedla početná Klagenfurtská skupina, nasedla na futuristicky vyhlížející velocipédy z ušlechtilých materiálů a vyrazila kochat se asfaltovou prérií. Terénní zbytek čítající pět bajkerů se vydal stoupat okolo Thermalu (pokochali jsme se birazním výhledem na Vary přes rozpadající se prázdný bazén), okolo Jara (to už prej taky neni bordel, kam ty Vary spějou...Zamračený , pak Turgeněvovou pěšinou na Hůrky, Vítkovku, Kolovou a Pilu, po modrý a zkratkou k červenýmu kříži, pak dolu a doprava a nahoru.... No a pak Burák zavelel za mnou a držte mi palce, a zmizel v nějaký díře v lese. A stálo to zato! sjezdík, výjezdík, panoramata, brod, roztomilý Itzbinovo vystoupení z vozidla, a vynoření se v Nových Stanovicích. Pak sjezd lesem ze Stanovic do Březový kde kotvíme v hospodě - teď mi kurva vypadnul ten název - u točny autobusu.
Poté co naštěstí došel vepřový jazyk i konečník, na což si Víťa, Filip i Burák k mému naprostému zděšení dělali chutě až si olizovali (jazyky a konečníky), začali jsme se naštěstí věnovat civilizovaným pokrmům, jako kulajda, boršč, vepřový nudličky s hranolkama, palačinka s lesním ovocem a slanečci, plzeň, znalecky jsme hledali jemné rozdíly mezi finskou vodkou a ruským standartem, lehce zmatenou pani vrchní jsme úplně rozhodili tvrzením, že přece v týhle knajpě na jídelním lístku mívali mývaly!!! A taky jsme jí v naprostý tmě tvrdili že až to všechno sežerem a vypijem, jedem na kole do Chebu, a ona nám vysvětlovala že bacha, v Doubí je zavřenej most a musíte do Jenišova.........
No potom před Thermalem zbaběle zmizeli Filip, Víťa i Itzbina ke svým domovů a jenom já neodolal Burákovo lákání do vinárny u sv. Václava, což je neuvěřitelnej úkaz- hospoda jak vystřižená z osmdesátek, schovaná mezi naprosto luxusníma hotelama pro rusáky který přetýkaj platinou a kaviárem. Tady to přetejkalo nefiltrovanym Chodovarem za 33,- Kč (!) a domácí pálenkou z medoviny. Obsluhoval nás sám principál, jmenuje se kupodivu Václav a je určitě svatej protože má krásný bílý fousy. Když jsme probrali všechny problémy lidstva, jeli jsme domu.
Byl to Burákovo večer!!!


Dykot

Kam dál