Pupkan není z cukru

Místo reportu

Neděle v 11:37 | Gadži
co jsem tak vykoukal z fotek na whatsappu, prázdninová účast slabší, ale i tak slušná... tým B asi skončil brzy v Nároďáku a tým A pak taky....reportér evidentě žádný.... já vím prd, co se dělo... ale abych si zkrátil čekání na další středu, prolezl jsem bikerská fóra a podělím se s vámi o oblíbené hlášky či milosrdné lži, kterými se i mi krmíme( a jak jsem zjistil, spousta týmů má své Dykoty, Buráky i Olafy):

Dneska jen na chvíli, maximálně 20 km.
Už tam budem.
Dneska jedeme pomalu, jenom na pohodu.
Nenávidím asfalt, nejezdím ho.
Kdo nepadá, jezdí pod své možnosti.
Tady si dáme jedno a jedem dál.
Teď už to bude jenom z kopce.
Támhle už prší, ale když trochu šlápnem, tak tomu ujedem.
Za touhle zatáčkou ten kopec končí.'
Támhle už prší, ale zdá se, že nás to mine.
Támhle se to trhá.
To dáš!
V tom ohradníku určitě není proud.
To nejsou hovna, to je od krtka.
Dneska bez piva.
Stoupání bude dlouhé, na druhou stranu přinese dechberoucí výhledy.
Sviňský protivítr! No ale zpátky to budeme mít po větru.
Tady to znám.
V podstatě se pojede jen po vrstevnici.
Bahno, které neopadá, to na to kolo patří .
Letos nemám najeto.
Lepší mrtvej nežli druhej.
Až vyjedem nahoru, tak bude pohodova hřebenovka.
Cenu vyděl čtyřma a tu pak řekni doma, stejně se budou divit, co je na tom tak drahého.
Když už jsme tady, tak pojedem ještě támhle...
Dneska pojedu v krátkym, taková zima už přece nebude.
Lepší hnusnej den na kole, než hezkej den v práci…
V téhle nadmořské výšce každej za sebe.

Oblíbená hra na na smrt posledního:
Poslední je tady.. jedem, ať nevychladne.
Ten vzadu jel pomalu, bude odpočatý.

A tréningová spirála:
Dneska si dám ještě voraz, ale od zítřka už začnu tvrdě trénovat…
Měl bych dneska vyjet, ale tak...včera jsem byl dlouho…
Už jsem dva dny nevyjel, tak zítra si dám víc…
Dnes to zase nevyšlo, tak od zítřka natvrdo každej den…
G.
 

13. BAJK - TADY JE BURÁKOVO...

30. června 2018 v 23:06 | Autor: Dykot
Burákovi už bylo blbý, že jezdí jenom občas a že jezdí na start pozdě, a udělal chlapský rozhodnutí- poslal celou rodinu letadlem do Chorvatska, takže U Vlášků byl včas, rozesmátej a s nádhernou trasou v hlavě. Po startovních pivech se zvedla početná Klagenfurtská skupina, nasedla na futuristicky vyhlížející velocipédy z ušlechtilých materiálů a vyrazila kochat se asfaltovou prérií. Terénní zbytek čítající pět bajkerů se vydal stoupat okolo Thermalu (pokochali jsme se birazním výhledem na Vary přes rozpadající se prázdný bazén), okolo Jara (to už prej taky neni bordel, kam ty Vary spějou...Zamračený , pak Turgeněvovou pěšinou na Hůrky, Vítkovku, Kolovou a Pilu, po modrý a zkratkou k červenýmu kříži, pak dolu a doprava a nahoru.... No a pak Burák zavelel za mnou a držte mi palce, a zmizel v nějaký díře v lese. A stálo to zato! sjezdík, výjezdík, panoramata, brod, roztomilý Itzbinovo vystoupení z vozidla, a vynoření se v Nových Stanovicích. Pak sjezd lesem ze Stanovic do Březový kde kotvíme v hospodě - teď mi kurva vypadnul ten název - u točny autobusu.
Poté co naštěstí došel vepřový jazyk i konečník, na což si Víťa, Filip i Burák k mému naprostému zděšení dělali chutě až si olizovali (jazyky a konečníky), začali jsme se naštěstí věnovat civilizovaným pokrmům, jako kulajda, boršč, vepřový nudličky s hranolkama, palačinka s lesním ovocem a slanečci, plzeň, znalecky jsme hledali jemné rozdíly mezi finskou vodkou a ruským standartem, lehce zmatenou pani vrchní jsme úplně rozhodili tvrzením, že přece v týhle knajpě na jídelním lístku mívali mývaly!!! A taky jsme jí v naprostý tmě tvrdili že až to všechno sežerem a vypijem, jedem na kole do Chebu, a ona nám vysvětlovala že bacha, v Doubí je zavřenej most a musíte do Jenišova.........
No potom před Thermalem zbaběle zmizeli Filip, Víťa i Itzbina ke svým domovů a jenom já neodolal Burákovo lákání do vinárny u sv. Václava, což je neuvěřitelnej úkaz- hospoda jak vystřižená z osmdesátek, schovaná mezi naprosto luxusníma hotelama pro rusáky který přetýkaj platinou a kaviárem. Tady to přetejkalo nefiltrovanym Chodovarem za 33,- Kč (!) a domácí pálenkou z medoviny. Obsluhoval nás sám principál, jmenuje se kupodivu Václav a je určitě svatej protože má krásný bílý fousy. Když jsme probrali všechny problémy lidstva, jeli jsme domu.
Byl to Burákovo večer!!!


Dykot

KOLOVÁK 2018 - MAGICKÁ PATNÁCTKA

30. června 2018 v 23:00 | Autor: Dykot
Již 15. ročník legendárního sportovně alkoholického survivalu se vrátil ke kořenům, a po několika krásným počasím rozmazlujících ročnících si pro nás pivně-triatlonový guru Jára na nebesích připravil krásných 15 stupňů s občasnými přeháňkami. I přesto a i přes neúčast několika tradičních matadorů se účast vyšplhala ke krásným 15-ti kusům. Po loňském zrušení holčičí kategorie měly všechny pivo milující triatletky možnost se zúčastnit v jediné hlavní Open kategorii, ale pohled na 4 půlitrové Kozly zřejmě vydržela jen Marcelka, která takto byla jediným závodníkem nosícím ženské pohlaví.
Voda oproti vzduchu nezvykle teplá a zvykle kalná- konzistence sinicového bujónu, Kozel nezvykle ledový a lahodný. Do vln se první vrhám já, z vln se první vyvrhuje Michal, pak už tak nějak o čele závodu ztrácím přehled a tvořím s Kuldou, Honzíkem V. a Marcelkou tým Z a v pohodě a v klídku se přesunujeme do Březové, kde si u Vietnamky frajersky dáváme plzničku a velkýho panáka Tuzemáku. A protože nikdo nemá mobil- slibujeme si, že si tuhle situaci budeme rozhodně až do smrti pamatovat! Výklus kolem Kolováku v exhibičním tempu a posledního Kozla dávám s chutí na EX.
Byla to vydařená akce, cestu domů v lijáku si pamatuju jenom matně.
K výsledkům jen drobná poznámka- překvapením na bedně je krásné druhé místo Filipa. Naopak Vítek i Michal předvedli výkon který od nich všichni čekali... :-)
Tak zase za rok, kamarádi...!!!
1. VÍTEK 1:02:09
2. FILIP 1:07:45
3. MICHAL 1:09:51
4. SEB 1:11:56
5. MÁRA 1:11:57
6. MARTIN S. 1:12:42
7. VÍŤA 1:13:31
8. JARDA 1:14:56
9. JÉŇA 1:16:20
10. ŠTĚPÁN 1:26:15
11. DYKOT 1:54:42
12. PÉŤA 1:54:47
13. MARCELKA 1:55:15
14.-15. dělené místo KULDA a HONZÍK V. 1:56:20
Mimochodem, 15 je atomové číslo fosforu, 15 je MiG i F-15 Eagle, Pesach začíná 15. den židovského měsíce nisan, 15 hvězd je na vlajce Cookových ostrovů, Česko má 15 ministerstev, Oddělení následné péče Psychiatrické péče II. Praha - Bohnice má kupodivu číslo 15, v 15. kapitole na 15. řádku evangelia dle Matouše Nové bible Kralické Petr žádá Ježíše: "Vysvětli nám to podobenství." Já měl v neděli po Kolováku na prdeli 15 beďarů!!! Je to všechno skutečně jen náhoda?



 


20.6.2018

22. června 2018 v 12:38 | Vítek

Z takřka povinného postsvátkového trasérství, který jsem anoncoval na vocase, se vyklubala jak jinak cesta do Stružné. Jak jsem předpokládal , nezúčastnili se všichni největší srabi, co si říkají " tvrdý pupkanský jádro", ale zase nemohli mít kecy na dva příchozí novice Prtíka na ekole se švárou Pájou. Když se Štěpán dozvěděl o cíli, protáhl ksicht a startovní pivo mu zkyslo v mordě. Krom těchto zmíněných se posilnilo velkým a malým ještě dalších 6. Byl jsem tvrdej a vyhnal jsem je 17,45 na trasu s novýma prvkama přes Drahovice pod 3+++, přes hvězdárnu a Hůrky na Vítkovku. Mára cosi navrhoval jet sjezdem na březovkou část piváku kolováku, ale žízeň a hlad mě přiměla držet se kratší varianty na východ. Takže přes Kolovou kolem ranveje do Pily a po žluté, pak doprava brodíčkem k žalmanovské polňačce. Pro krásu houpavých sjezdíků a výjezdíků a slušnou kondici se zarputilostí pupkanů jsem zbytek teamu protáhl brodkem Mlýnskýho potoka přes Peklo, Novou vísku k Tašovickýmu lomu a dorazili jsme to přes pražskou do Stružné. Mínus jeden pupkan Filip se oddělil prý domů??...ha,ha,ha… po Vítkovce s vyhžezlou duší, kterouž se úspěšně pokusil zahřeznout igelitkou ikea. Jelikož všichni jeli spořádaně a jak draci, dopřál jsem jim jednu plzeň na návsi, ..ta zasyčela. Pak už jen piánko dorazit do 117, koupačka, naražení sudu, bůček, saláty,krkovička na grilu, mokrá buchta… ženy…zpěv…, sud zasyčel.Torza pupkanů se pak ve tmě vydávají zpět dubinskou šikanou k Ohři a pak časovkou podél řeky k domovům. Jen zkušení Míra se Štěpánem ještě pobudou a vyčkají na odvoz. Taková byla další, myslím vydařená středa.

V.

11.vyjížďka

14. června 2018 v 19:58 | Autor: Zbyněk "Itsbina"
Vyjížďku jsme zahájili u Nosorožců tradičním čekáním na Godota/tentokrát byl ale protagonistou i Kulda/. Zlomyslný trasér poslal na wats up naléhavou zprávu, že opozdilci nás mohou dohnat v hospodě ve Vítkovicích. Ti se však nenechali zmást a dohnali nás ve Vojkovicích v hospodě u trati. Občerstvili jsme se nefiltrovaným ležákem, který ale už od pohledu připomínal kalnou a zpěněnou moč zabřezlé klisny koně Przewalského a také tak chutnal. Ještě jsme stačili zapózovat před fotící paní hostinskou a raději hned vyrazili pryč, abychom nemuseli riskovat intoxikaci další dávkou místního moku.
Cesta vedla částečně kolem řeky, aby se od ní ještě několikrát vzdálila. Po krátké době jsme dorazili k silnici na Horní hrad. Tam čekala obávaná modrá značka směr Stráž. Ta je nechvalně známa svým převýšením alpského rozměru jak v jednom tak v druhém směru. |Zpočátku měli pupkani problémy stoupat mezi četnými kameny volně rozesetými v bahně cesty, než zjistili, že po okraji cesty se dá jet poměrně komfortně. Nastoupali jsme až na vrstevnici Horního hradu a spustili se krátkým ale veselým sjezdíkem do kopřivového háje. Zmíněné rostliny nás mile překvapily svou přítulností, když nás laskaly po nohách rukách i tvářích. Závěrečný svižný dlouhý sjezd až do Stráže nechal zapomenout na útrapy s kopřivami. Přejeli jsme na druhou stranu řeky a pokračovali směrem do Jakubova. Na začátku vesničky nám zablokovala cestu řada černých nablýskaných limuzín. Po krátké potyčce s rusky mluvící ochrankou jsme usoudili, že nejsme dostatečně ozbrojeni na to, abychom se pouštěli do větších akcí. Pokračovali jsme zpět do Vojkovic. Tam nás čekal závěrečný orgasmus v kopci směr Květnová. Tam ztratil trasér všechny zbylé plusové body, když tvrdošíjně odmítal půjčit svůj e-bike pro cestu do kopce komukoliv jinému. Dojezd na louku u nemocnice ještě zpestřila kamenitá stezka od potoka vzhůru. Kameny byly dostatečně hladké a mokré, takže si každý mohl od plic hezky zanadávat. A potom už na trase nebylo nic zajímavého až na vepřová kolena , která voněla již z dáli a drásala chřípí pupkana. S lahváčem v ruce a s plnou hubou masa se nakonec v hospodě u Dáši v Pupkaní ulici vrátila do srdcí chrabrých jezdců pohoda a radost.
Čau .
Zbyněk

Nejdek

7. června 2018 v 12:29 | Gadži
Na 10. vyjíždku se nás sešlo a do Nové Role vydrželo 14, dva uličníci se tam pak trhli a tím přišli o ty nejlepší dva úseky včerejší projížďky -nad Rolí podél vody a boží výjezd po křížové cestě nad Nejdkem, Ježíš Marjá, mě zas bolely nohy i na elektru. Obdivoval jsem Mlátičku, který včerejších asi 50 km v celkem slušném vedru a tempu dal bez vody....asi ho kupředu hnala strašně příšerná žízeň.
Cíl byl U Páji na Velase kam i jeden z odpadlíků ještě stihnul dorazit. Tam velice,velice chutné pokrmy-zopakoval bych brzy tento cíl.
Zdá se, že jsem s Márou odjel předčasně, podle toho, co Filip psal do whatsappu: afterparty s vtipem a muzikou!? O co jsme přišli? Je to publikovatelné?

Gadži

Středa a středa

31. května 2018 v 22:59 | gadži
Včera jsem nebyl, na start do Ostrova jsem nestíhal (ale zase jsem stihl dotvořit spoustu restů)...trasér Jarda a dle komentářů a fotek ve whatsappu to bylo kvalitní.



Milerád oznamuji, že 13.6.2018 dělá narozeninovou vyjížďku s cílem u něj doma Itsbina !!!
(místo a čas startu bude upřesněn)




G.

8.vyjížďka jakou svět neviděl aneb i kachna může být cíl

24. května 2018 v 18:47 | Gadži
... klíčové informace a fotografie proběhly whatsappem...doplňuji:
Sešlo se nás U Vlášků šest(+ Mára v civilu), furt pršelo a chvílemi i chcalo, jen asi 2 x přišla přeháňka, kdy pršet na minutu přestalo, ale nenechali jsme se nachytat a drželi strategickou pozici u stolu-na terásku U Vlášků totiž celou dobu ani nekáplo a ani moc nefoukalo. Tak po startovním, přislo další startovní, pak jedno, abychom zkrátili to čekání a pak proč si nedat další a další a ještě jedno a pak už to tak nějak vyplynulo, že se propijem a prochčijem až ke kachnám, které nám paní hospodská připravila na sedmou hodinu. Fakt nevím jak a kam, ale do Dykota se pak vešly ještě 3 ovocené knedlíky s hroudou cukru (jo už vím, potřeboval zatížit tu kachnu, co mu plavala v břiše na pivu). Za soumraku nás ještě přišel znovu zkontrolovat Mára a dorazil po práci i Seb, kterému jsem cestu domů v žabkách na kole v dešti opravdu záviděl. A nasmáli jsme se Dykotovo homosexuáolní espézetce, co má na Kodiaqu a obdivovali (na fotce v mobilu) Itsbinovo kabriolet Ford Mustang, co si pořídil-fakt parádní.A až bude mít zanedlouho svátek a narozeniny a pozve nás k sobě na párty, na což se už teď moc těšíme,tak po té, co nás nakrmí, snad nás všechny i povozí Mrkající

Gadži

Kozí vršky a jiný brdky

17. května 2018 v 12:21 | AUTOR: Kulda

Na tuhle středu si nahlásil trasérství, začátek i konec vyjižďky Martin a to v Doubí. Sešlo se nás na startu 9, dali startovní občerstvení, smutně se
rozloučili s připraveným soudkem a vydali se zdolávat brdky a vytvořit tím žízeň. Naštěstí se nám podařilo přesvědčit traséra, že Slavkov je
daleko, do kopce a taky může sprchnout a tak trasu upravil. Teda první asi tři kiláky byly do kopce tak, že z nás lilo a s Ráďou jsme to měli chuť
otočit :-D Martin nahoře slíbil, že už jen po vrstevnici takže pokračujeme. Cesta byla vcelu dobrá, skoro pořád po asfaltu což se ale přestalo líbit
Burákovi, pasoval se trasérem a zavelel pojeďte za mnou, je tu jedno místo, který musíte vidět. Nevím jak to vždycky udělá, že mu na to
skočíme. Sjeli jsme z asfaltu a pak už cestou necestou na různý brdky obdivovat velký kameny a na jednom vršku byla dokonce plechová
krabička s pamnětní knihou, které se ujmul Ráďa a nepátrali jsme, co tam zpocenej a nasranej napsal :-D naštěstí jsme z toho kopce vyjeli přímo
u Svatošek a pak už rovnou do klubovny, kde nás čekali Olaf a Zbyněk, který nás zachránil svojí návštěvou Makra, kde pořídil naražeč na sud a
pak už to bylo krásný. Zbynďa přijel na elektrokole, který si cestou do Varů fikaně vybil, aby si to mohl dát domů bez elektriky. To je srdcař! :-D
Pustili jsme se do výbornýho guláše, buchtiček a jednohubek a hlavně do božídarskýho piva, který tu musím Milošovi veřejně pochválit. Fakt
bylo dobrý! Po jedenáctý jsme zaveleli k ústupu, parta se cestou pomalu rozpadala a já byl doma před půlnocí.
Závěrem musím říct, že se to Martinovi povedlo a těším se na další středu a taky mu trochu závidím velikost jeho klubovny, která je asi tak
čtyřikrát větší než ta moje :-) jo a zrodil se nápad jednou tu promítnout všechny fotky od začátku pupkaní éry a vypít u toho soudek piva.

Kulda

6.vyjížďka

12. května 2018 v 21:57 | Gadži
...štress...nestíhám...tak dodatečně o středě: U Vlášků měli dovolenou,tak jsme operativně dali startovní v hospodě Pod mostem (Štěpán to zatáh), přečkali jsme tam půlhodinovou přeháňku a s prvními paprsky vyrazili na trať...dojeli jsme až na Hubertus, kde už mají zbudovanou hospodu, tam jsme pro jistotu zastavili a občerstvili se. Mraky se úplně rozplynuly,Štěpán to zatáh a jeli jsme na Velas k Borůvkové Páje . Tam jsme aspoň Štěpánovi zabékali "Hodně štěstí, zdraví..." něco snědli, párkrát si přiťukli,Štěpán to zas zatáh a radostně jsme vyrazili k domovům.

Příští týden sraz u Martina v Doubí! Tamtéž i cíl!

Kam dál