No, závodů s průměrem okolo 30 km/h i šotolinky jsme se sice ještě pořád úplně nenabažili , ale přesto jsme se nechali nalákat na ty kořeny MTB... Usazení v Kuldovo dodávce odpovídalo i složení pupkaních týmů- v krásné, téměř klimatizované přední kabině Kulda, Michal a Dykot jako tým B s celkovou jateční živou váhou přes 300 kg a s heslem: klidná síla a hlavně vůle, a v nákladovém prostoru na zemi jsme jako nebezpečné šelmy lačnící po tuataří krvi drželi naše rafany Jardu B. a Filipa jako tým A.
Předem si dovolím shrnout, že závod v podstatě splnil co sliboval- průměrná rychlost týmu B atakovala dle mého budíku krásných 11 km/h, šotolinky i asfaltu bylo jako šafránu, zato kořenů a kamenů MTB tři prdele...
Nejpřímočařejší charakteristiku tohodle podniku asi podá strohá informace vyčtená z výsledků- závod nedokončilo 20 bajkerů, to je celá třetina závodníků a trochu to připomíná Velkou Pardubickou za časů starého dobrého Taxisu kdy si to na cílové rovince na férovku rozdala celá dvojice koní.
Takže to byl ftipný úvod i se shrnutím, teď jsem chtěl podat chronologický popis závodu z pohledu B týmu, ale zjišťuju že pocity se promíchaly do jedné koule ze které trčí jednotlivé obrazy- strašný vedro, prach, perfektní značení, furt nahoru a furt dolu, nahoru tlačíme a dolu neseme, občas to neni trasa na kolo ale spíš ferata, borec sedící v ostružinách kterej říká "...se na to mužu vysrat vole", vynikající ledová malinovka a pivo v tý hospodě kde jsme asi půl hodiny poseděli a vysvětlovali vrchnímu a spolustolovníkům že jsme závodníci a jsme na trati, smradlavej hajzl v tý samý hospodě kde jsem si nalejval kejmla, ten pořadatel pod kopcem co řikal "ale ty vostatní to tady normálně jeli", sympaťáci na občerstvovačce, ten týpek na čtyřkolce co nám jel poslední třetinu za prdelí a na dotaz jestli jsme poslední pronesl "teď už jo..."- Michala tak znervóznil že sebou začal třískat o zem, číslo 47,0 který svítí na mým Garminu v položce Temperature, důsledně praktikovaná metoda- proč kratší a lepší cesta když to jde udělat delší a horší, večerní dojezd do cíle u prázdného parkoviště, ta scénka kdy se rezsmátej pořadatel v hospodě zeptal "tak jaký to bylo chlapi...?", a Kulda se pomalu otočil od guláše a pravil "Měli jste to docela slušně voznačený, ale jinak..." s mávnutím rukou a zakroucím hlavy..........
Samozřejmě trasa byla nádherná, značení supr, za počasí nikdo nemůže, organizace včetně internetové prezentace bezchybná- akorát Pupkaní tým B na to prostě letos neměl, ani fyzicky nahoru, ani technicky dolu, ale to je naše chyba. Možná až se zavodnim a trochu zregeneruju, řeknu si že to napřesrok s tou jejich ještěrkou ještě zkusim, ale nevim nevim...
Jardu a Filipa je třeba maximálně vyzdvihnout za regulérní závod a skvělou reprezentraci, my - obyčejní kluci z týmu B si, myslím, zasloužíme pochvalu za vůli a naplnění hesla PUPKAN NENÍ Z CUKRU.
Pár fotek snad dodá Kulda, krásnej popis od Michala na bratrském webu aces.hys.cz
Howgh
Dykot
Uff, ještě že jsem nepodlehl cukání jet s vámi. Jak to tak čtu, účastnit se tutoho závodu by mě pěkně znechutilo, Pupkan nePupkan,cukr necukr, půl roku bych nechtěl vidět kolo. Tahle se na středu zatím celkem těším.