Tak jsem v sobotu před polednem nevyspalej po nočním běhu Drážďanama, nadopovanej sladkým a zavodněnej vyjel reprezentovat Pupkany na start Artamona. Stoupající teplota slibovala pekelnou vyjížďku po lázeňských lesích. Ale co, řekl jsem si, průpravu máme ze střed a nic nemůže bejt horší než Tuatara
. Tak jsem odstratoval a oproti minulýmu roku se nejelo na Moskevskou, ale na Krále Jiřího a Petra Velikýho až na odbočku na Dianu. Tam jsem potkal defektáře, kterej přerval řetěz. Zeptal jsem se jestli má všechno a on odpověděl že nemá nic a že s tím stejně neumí zacházet. Tak jsem slezl a řetěz mu začal opravovat. Měl ho tak namaštěnej, že pořád klouzal a po několika marných pokusech dát k sobě spojovaný části řekl: "hele ser na to, já jdu domů"
Mezitím mě všichni předjeli, tak jsem je začal stíhat. Cesta vedla nahoru a dolů lázeňskejma lesama, vyjeli jsme všechny brdky co tam jsou. A v tom jsem si uvědomil, jak je na nás David vlastně hodnej, protože jsme žádnou středu nedali víc než dva teplota stoupala a síly odcházely. První občerstvovačka na Vítkovce přišla vhod, doplnil jsem vodu a pohrdl jídlem aby mi po několika kilometrech došlo a na druhý pak sežral tři banány, kus melouna, pytlík rozinek a koláč. Za pokřiku pořadatelů: " ty vole tolik tady toho ještě nikdo nesežral" jsem vyrazil na posledních 8 km. Pak jsem dvakrát přerval retěz, opravil a v čase 3:48:32,4 jsem dorazil konečně na Meandr, kde mě čekalo nealko pivo, nudle s mákem, kofola a pak pár lidí ze spřátelených gangů a jejich poznámky o tom, že když vyrážíme v šest, tak toho moc nenajezdíme
Nevixáci dorazili z Kadaně, dali tu delší trasu, pivo, guláš a zase sedli na kolo a jeli domů. Mě dotáhl domů za sebou Martin, obyvatel Pupkaní ulice a pořadatel, kterej na mě musel každou chvíli čekat. Odměnou mi byly dvě rychlý studený piva na návsi, který mi pořídil Michal a který mi zachránily život, protože už bych asi nesjel ani ten kousek domů a za který mu děkuju. Za rok si před závodem pořídím novej řetěz a doufám že najedu víc kolometrů
Bylo to krásný J
Kulda
. Tak jsem odstratoval a oproti minulýmu roku se nejelo na Moskevskou, ale na Krále Jiřího a Petra Velikýho až na odbočku na Dianu. Tam jsem potkal defektáře, kterej přerval řetěz. Zeptal jsem se jestli má všechno a on odpověděl že nemá nic a že s tím stejně neumí zacházet. Tak jsem slezl a řetěz mu začal opravovat. Měl ho tak namaštěnej, že pořád klouzal a po několika marných pokusech dát k sobě spojovaný části řekl: "hele ser na to, já jdu domů"
Mezitím mě všichni předjeli, tak jsem je začal stíhat. Cesta vedla nahoru a dolů lázeňskejma lesama, vyjeli jsme všechny brdky co tam jsou. A v tom jsem si uvědomil, jak je na nás David vlastně hodnej, protože jsme žádnou středu nedali víc než dva teplota stoupala a síly odcházely. První občerstvovačka na Vítkovce přišla vhod, doplnil jsem vodu a pohrdl jídlem aby mi po několika kilometrech došlo a na druhý pak sežral tři banány, kus melouna, pytlík rozinek a koláč. Za pokřiku pořadatelů: " ty vole tolik tady toho ještě nikdo nesežral" jsem vyrazil na posledních 8 km. Pak jsem dvakrát přerval retěz, opravil a v čase 3:48:32,4 jsem dorazil konečně na Meandr, kde mě čekalo nealko pivo, nudle s mákem, kofola a pak pár lidí ze spřátelených gangů a jejich poznámky o tom, že když vyrážíme v šest, tak toho moc nenajezdíme
Nevixáci dorazili z Kadaně, dali tu delší trasu, pivo, guláš a zase sedli na kolo a jeli domů. Mě dotáhl domů za sebou Martin, obyvatel Pupkaní ulice a pořadatel, kterej na mě musel každou chvíli čekat. Odměnou mi byly dvě rychlý studený piva na návsi, který mi pořídil Michal a který mi zachránily život, protože už bych asi nesjel ani ten kousek domů a za který mu děkuju. Za rok si před závodem pořídím novej řetěz a doufám že najedu víc kolometrů
Bylo to krásný J
Kulda
Kuldo gratulace,
Kulda je ..., kulda je ..., Kulda je velká .... :))))))))))