Včera na srazu 12 Pupkanů, start přibrzdil Pavlovo defekt a přehlédnutí kousku hřebíčku, který probodl i novou duši. I když bych to od týmu A nečekal, odsouhlasila se jízda do Lokte (Dykot měl jistě za lubem nějakou odbočku s pokořením brdku) ....no ale stejně, když jsme dojeli někam k Tuhnický lávce, už bylo čtvrt na sedum, chvíli jsme čekali na Pavla s Kuldou, Ti ale už byli na Smícháči, tak se řeklo, že na Loket je už stejně pozdě a že se pojede přes lázeňské lesy na Jelení skok, jak navrhoval Seb. Takže z pohodově vyhlížející projížďky slibující pokoření spousty kilometrů bez větší námahy se pro mě zase vykloubalo funění a dřina a spousta občerstvení a málo muziky na neobvykle krátké trase. Na Jelením skoku hrál Kozatay, ale jen chvíli a bez bicích, za to se tam pekly buřty a grilovaly klobásy a steaky, což bylo na celém výletu to nejpříjemnější. Cyklistikou nevybitý tým A cestou zpět zavelel přes Dianu, pak se sjelo na občerstvovnu Malé Versailles, kde ještě proběhlo vepřové koleno, co vypadalo jako LOKET...a to mnohé uspokojilo. Pak už jen hezké rozloučení s ruskými lázeňskými hosty a jelo se domů či na čarodějnice.
12 Pupkanů, 27 km, 444 m nastoupanejch
Krásné počasí přilákalo i lehce svátečnější jezdce. Po dvou pivech U Vlášků jsme byli rozhodnuti pokořit Loket, Pavel píchnul jedním hřebíkem dvě duše a vyrazili jsme. Krásně jsme si povodili oba Vítky, které jsme esemeskama honili od čerta (Loket) k ďáblu (Jelení skok). Ukázali že nejsou z cukru a kupodivu nakonec dorazili. Jelení skok, Dianu i Versáč vystihnul pan G., matně si pamatuju riskantní blikačkovou jízdu s Filipem a Víťou po poli do Sadova, matněji čarodějnickou párty v Hájku a jen útržkovitě finále u mě na terásce s Bernardama, šunkou a sýrem...
Bylo to krásný, nejvíc mě bavila ta krásná retro atmosféra na Jelenim skoku a Versu.