Přes brutální nepřízeň počasí se 28.5.14 v 17:30 sjelo na startu U Rožců celých osm Pupkanů. No vlastně sedm, přijeli totiž umělci z Plzně- Seby, což je vlastně externí Pupkan, takže vlastně osm. Někdo přijel kolmo slalomem mezi kapkami deště, někdo automobilem v civilu a někdo se nechal rovnou přivézt. Nejdřív šla půlhodinová debata jestli vůbec..., pak půlhodinová dost zmatená diskuze kudy a kam- zaznívala slova jako Klínovec, židovskej hřbitov, Stáň, Rafanda, Konkordie... jediný na čem se ti všichni samozvaní "traséři" )) shodli bylo, že hlavně nesmíme sjet k Ohři, protože tam jednak bude strašně nachcáno a jednak to bude zpátky do kopce. No tak jsme dali pivo až dvě, na cestu od Vašíka panáka a pod mým vedením sjeli k Ohři. Bylo tam strašně nachcáno, kořeny klouzaly a bahno a sračky postupně pokrývaly pupkaní těla. Když bylo nejhůř, skoro jsme propadali trudomyslnosti a nafukovací míč nikde (!), zjevily se v rozmoklé houštině křiklavě žluté slunečníky Svijany a u Hubertusu se vyloupla apartní hospůdka stlučená z asi 17-ti prken, ve který se u kamen choulilo hejno zoufalých promočených dětí opírajících se o pádla a žadonících o palačinku. Dali jsme pivko a pokračovali v bajkovém bahenním wrestlingu až k chaloupce u vody, kde jak prohlásil Víťa žije jeho maminka se strejdou (?). Maminka nosila uzený, sejra a chleba, strejda nosil slivovici, pokuřoval, a chlubil se že má 5 bypassů . Pak jsme už lehce nejistou stopou dojeli do civilizace- no spíš do Dalovic, příjemně jsme překvapili Ráďu, rozjezdili mu trávník a připravili ho o flašku Ice and Fire. Pak už se jenom Mára rozmáznul do největší louže na polňačce před Sadovem a finišovali jsme k Dášence. Té jsme umazali všechny podsedáky a křesílka, nacpali do sebe všechno co nám donesli a žvanili o tom, jak je dobře, že jsme jeli.
Bylo to asi krásný- řikal Kulda- hlavně jsme udželi tradici, a Seby byl doufám taky spokojen...
Dykot
Nic krrásnějšího jsem před spaním už dlouho nečet. Jen jsi zapomněl,že jsme Ráďovi prochcali novej trávník a slíbili mu to udělat znovu,pokud bude nadále ignorovat pupkaní středy. Můj osobní bojkot během vyjížďky vyšuměl a klení se po řízku přes celej talíř změnilo na blažené chrochtání. Byl to uvolněný večer.