Rok se s rokem sešel a vyrážím směr Prunéřov. sice jsme se zařekli, že na takovej závod už nepojedeme, ale uplynulo dost času, vypilo se hodně piv a zapomnělo se jak to bolelo a řekli jsme, že to zase dáme. Tak beru dodávku, vyzvednu Michala, Jardu a Filipa a za chvíli jsme tam. Před kempem, kde je depo, potkáváme tým A, kterej jede z kalby ze Stružný. Nevypadaj zrovna čerstvě a dozvídáme se, že ti nejdrsnější posnídali tři pivka. Jdeme se odprezentovat a pořadatelé nás vítají podivnými úsměvy a slovy: á Pupkani, už sou tady....asi to bude tím traťovým rekordem z minulýho roku, vydržet přes pět hodin závodit, byl asi úctyhodný výkon.Po prezentaci připravíme stroje, doladíme poslední části výstroje a jdeme na startovní. Deset minut před výstřelem se posuneme na start a necháme vysekaný a šlachovitý borce vepředu, přece jen se líp útočí zezadu. A je tu start. Prvních 500 m rovinka a pak se to na dalších 6 km zlomí nahoru. Zaujmu s několika dalšími borci poslední místo a po dalším kiláku dojíždím Michala, se kterým strávíme zbytek závodu. První kiláky do kopce docela jdou, je asi tak o 14 stupňů míň než minulej rok J. Na čtvrtým se chci napít a zjišťuju, že mám ve flašce místo vody vodku. Nevím, proč se Olaf divil, když sem po závodě volal zrovna jemu, že se mu pomstím. Kdo jinej by taky na takovou p..... přišel!

Naštěstí mám v batohu ještě jednu plnou flašku, na kterou nepřišel. No a pak už si užíváme trasu kopcovitou nahoru i dolů, sjezdy, který se nedaj a nošení kola do kopce. V jednu chvíli jsem propadl trudomyslnosti, když jsem si uvědomil, že mluvím s kolem, který tlačím do kopce a říkám mu: no tak pojď, stejně jako farář Otík ve Slunce , seno J. Máme cestou jeden defekt, kterej vyřešíme za pár minut a pokračujeme. Neobejdeme se bez pár pádů, naštěstí máme jen lehký odřeniny a modřiny. Hospůdku na osmnáctým, která nám minulej rok zachránila život, nevynecháme. Dvě studený pepsiny bodnou. Na občerstvovačce na dvacátým potkáváme sběrače mrtvol, kterej nás byl poškádlit na osmým a na čtrnáctým a trochu nás dostane slovy: jeďte, já vás někde dojedu, naštěstí nás před ním zachránila bikerka, která jela ještě za námi. Teda jestli jela sama a on za ní popojížděl, jako za námi minulej rok, tak musela mít strašný odhodlání to dát. Docela jí lituju J. No a pak už klidnější část trati. Pár sjezdů a výjezdů a blížíme se k cíli. Asi pět kiláků před cílem nás napadne, jestli by sme to nedali pod pět hodin. Spočítáme všechny dostupný hodinky, garminy a tachometry a Michal velí, že to dáme. Začneme teda dupat a z průměrných 6 km/h se dostáváme na 7. Tím rychlým tempem dáme posledních pár kiláků a už je tu cíl. Podle hodinek, který ukazovaly 16:58 zhodnocujeme, že sme pokořili pětihodinovou hranici. Dáváme dvě kofoly a plný dojmů se přesouváme dopíjet suda do Stružný. Mimochodem sme se toho zhostili po pupkansku a sud v deset zachrochtal. Musím říct, že to letos bolelo míň a závod to byl pěknej. Díky pořadatelům za skvělou organizaci a hlavně za perfektně značenou trať. Myslím, že příští rok se s Nevixákama zase uvidíme na startu
Kulda se tak vehementně rozepsal, že úplně zapomněl napsat, že to bylo krásný:)
A fuck to byl super závod, rodinná atmosféra, perfektní trať, značení i občerstvení. Luxusní singltreky.
Nebýt té dietní chyby z pátku jel bych dlouhou. Bohužel ten morál při rozhodování zda na 37 km zda jet ještě 100 m nebo 13 km chyběl.
Za rok určitě jedu!!!
To Kulda- co můžeš čekat , když se vykašleš na oslavu narozenin 4 Pupkanů :)))