V sobotu ráno jsem si na pánvičce osmahl na jemno nakrájenou cibuli, přihodl 10 deka slaniny na proužky, 2 rozšlehaná vejce, pažitku, petřel, pepř, sůl, taky trochu nastrouhaného sýru a pak patláma, matláma, paprťála, paprťála, přikrojim kus chleba a hle krásná snídaně. Kulda to viděl jinak a bude jiného názoru, ale pro mě tím krásy toho dne víceméně skončily

Oběd jsem odbyl, protože před 12.30 už jsem musel stát s Kuldou na startu "Artamona". Rozumně jsme zvolili kratší (37 km) trasu. Ale jó, závod to byl krásný, ale ne pro toho, kdo má každých 7 km v kopci krizi jako já. Takticky jsme se hned na startu propadli dozadu, nicméně projevil se Dykotův dril, na Dianu jsme dorazili bez větších potíží, i pár lidem jsme ukázali záda a pak z Diany dolů, jsme předjeli dokonce celou spoustu křečovitých, tlačích a brzdících závodníků. Tady bylo ještě veselo, ale v následném stoupáku, typickém dykoťáku, ano, přesně mezi 5. a 7.kilometrem, jsem propadl trudomyslnosti (Kulda se jen uchechtával a najel toho 2xtolik než já, když čekal a kroužil kolem) a až na vyhlídku Karla IV. jsem jen tlačil a zapřádal rozhovory se spolutlačími závodníky-nepupkany, pak už to bylo jednotvárný, teda až na Kuldovo držkopád- supr se vymotal mezi šutrama a kořenama a teréníma schodama pod tou vyhlídkou....přední kolo mu podjelo až na nájezdu do protisvahu. Jo, tam někde z kopce jsem taky vlastně poprvý lehnul -moc jsem brzdil a předjelo mě zadní kolo. Tak už jsem pak radši z kopce nikde nebrzdil. Pokračování: do mírného kopce zásadně přehazuju na kašpárka, do většího tlačim. Z kopce nebrzdim, předjíždim lidi, co mě během tlačení drze předjeli. Kulda se chechtá. Nějkým záhadným způsobem, jsme vyšlápli/vyplazili se na Vítkovku na občerstvovačku...děláme Pupkanům reklamu, někdo nás fotí, někdo zve na triatlon do Velichova,ež to tam máme přijet vyhrát. Chytá se nás nějaká pani, že se jí zdálo,že jedeme hezky pomalu...akorát že z Vítkovky dolů je nám z pivního triatlonu známý sjezdík, odkud jsme to pustili jak za mlada, tak neměla šanci se nás držet dýl jak 5 vteřin, tak už jsme ji pak nikdy neviděli. Sjíždíme k altánu na Richmondem, kde byla trasa shodná s pivní,ale teda o 150% lépe značená. Jak bylo vidět, kam se má jet, já to tam tak hulil těma serpentýnkama dolů, že kdyby mě v listí schovaná kláda nesejmula, možná to tam hulim do těď...takhle jsem si dal kotoul plavmo do křoví a štěrku, jen to zaprášilo. Pak se sjelo za Kome k řece a u Gejzírparku byl brod...takovej příjemnej, osvěžující, s betonovým podkladem asi 4 m dlouhej max 10 cm vody, nebyl problém. Problém byl, že za chvíli se zase začlo stoupat/tlačit, další občestvovačka byla na Linartu, ale cesta tam byla nahoru, dolu a ještě okolo a pak ještě na Aberg. To by snad nevymyslel ani Dykot. Kulda se nepřestává chechat, cestou do kopce výmýšlí, jak to bude krásný, až ve středu pojedeme na ten Klínovec, že by byla škoda tam vyjet autobusem, nebo lanovkou, to radší vyrazit dřív. V tu chvíli asi nemám co zvracet, tak tlačím klidně dále. A je tu Aberg, pak se to chvíli jen mírně vlní, objíždíme spadlou cyklistku (vitální funkce zachovány, pokouší se o úsměv a má tam mažela, ukazuje, že si jí nemáme všímat a tlačí nás limit) a frčíme na meandr, tam před hrstkou zbylých diváků spurtujeme s Kuldou rameno na rameni - hele brod-vypadá mile- asi 1,5 m dlouhej- rozhulim to - kua-jak v něm bylo bahno a projelo jim asi 1000 lidí, tak je asi metr hlubokej, přední kola tam zajelo, tak, tak že neletim přes řídítka, čekám, že mě to v tý vodě úplně zastaví, zadní kolo prokluzuje, šlapat nemá cenu, čekám co bude...no setrvačné síly mě na břeh tak tak vystačily, ale na druhý straně, metr od vody asi samou radostí, jsem si stejně dal na dřžku, ani nevim jak. Sedám zpět na kolo....oblouček, doprdele, znova podobnej brod, tady už nemám čas to rozhulit, tak, když se přední kolo ztrácí pod hladinou, jen si hlídám, abych nešel po hlavě přes řídítka a při následném zastavení kola uprostřed vody, se snažím padnou bokem co nejblíž ke břehu-nepovedlo se- chvilku plavu(pozn. na tý fotce ve vodě to nejsem já, ale jiný nešťastník, ale kdyby měl ne žlutý,ale bílý boty a jiný brejle, přísahal bych, že to musím být já). V tu chvíli se vedle mě ve vodě chechtá i Kulda. Mě to taky přišlo legrační, ale jen do chvíle, než jsem si vzpoměl, že mám v jedný kapse mobil a v druhý igelitový pytlík, do kterýho jsem ho měl dát, aby nenavlhnul....Tak třeba příště. Projíždíme cílem, Kulda krásné 112, já 113 místo (ze 132, co to stihli v limitu). Ou jéé. Kulda si dává buchtičky se šodó, já rizoto, Gabča nás fotí...a jdem se osušit domů.

Hele u Tukanů vydatně fotili (ty brody jsou fotograficky vděčné) : http://tukankv.rajce.net/2014_08_09_Artamon_vyber_pro_Tukani