to spočívá ve startovním pivu,uložení kola do depa a smočení v Rolavě se slovy ty vole pivo v hospodě je teplejší J v šest je ostrej start, nechávám ty ramenatý v neoprenu skákat přede mnou, jako že jim nebudu překážet. Pravdou je to, že bych se asi utopil, plavat v těch vlnách kolem nich, který vlastně vytvářej svými tempy. Tak to radši jistím zezadu. Po protápení plavání a taky zážitku, že mi ti nejlepší dali kolo ( na sedmi stech metrech. By měli závodit s vodníma skůtrama a ne s plavcema
) sedám na svojí žiletku. Párkrát jsem se napil, tak to musím do města přes Růžák vychrchlat, abych před diváky působil jako závodník
první kolo do Zámečáku docela dávám a Křižíkovka je v pohodě. Předjel jsem pár borců a dupu do druhýho kola. zase pár zářezů a dupu do třetího když začíná pršet. Na otáčce kolem Vřídla dávám malou pilu a dupu abych to rozjel do Zámečáku a jak jsem tak rozjetej, je tu ještě zpomalovací práh, vytvořenej stylově z kostek a aby se to dalo přelítnout na žiletce, přikrytej gumovým pásem. No a jak je hezky mokrej, podjíždí mi přední kolo a já rozdupanej si ustýlám jako Fantoci bez jedinýreakce a asi i zaklení
seberu se a pořadatelé mi sbírají pochroumané kolo se slovy no tak mi dej čip a my ti zavoláme sanitku. K.... chodit můžu a na kole jezdit nemůžu? Nebo vypadám jak mrtvola? Letmo zkouknu pár odřenin a se slovy jedu dál trhám pořadateli kolo z ruky. Je pravdou, že pravá ruka trochu stávkuje ale to mě přece nemůže rozházet. Podržím kolo mezi nohama, narovnám řídítka, sedačku a páčku na brzdu a zkusím to. Trochu to dře, ale levá brzdí a pravá nějak přehodí na velký a jede se dál. Poslední kolo dojedu obezřetně, i ty co jsem dal cestou mě předjížděj, ale teď už jde o to dokončit J běh je utrpení, ale fanoušci ( běhny a Honzíkové) si mě fotí, tak to snad bude ok. V cíli mě škodolibě posílají k doktorovi, jako že jsou v rukách a nohách zadřený kamínky a mohl bych dostat otravu krve. Až když sedím v ošetřovacím stanu mi dochází.,že se chtěli kochat jak se rány ošetřují zelenou s.ačkou, která pálí jako velice dobrá sklizeň chilli. Ale tu radost jsem jim neudělal, nedal nic znát a nechal se zachránit Martinem, jediným přítomným doktorem a zároveň Vítkovo švárou a taky spolukaličem z kdysi, doufám že spolu ještě zakalíme. díky za záchranu a taky slova útěchy, že to není zlomený, ale jen naražený. No trochu to bolí, ale to jsou jen drobný provozní šrámy, se kterejma se počítá J doma jsme úspěch korunovali několika pivy a hleny a musím říct, že i přes posměšky zúčastněných jak bych měl trénovat základní životní potřeby levou a podobně, to přestává pomalu bolet a ráno už to bude všechno ok. Krásný to zase bylo, příští rok pojedeme v neděli s profíkama 
Dobrá práce hoši-ste borci. Kdybych zase nemusel hlídat potomstvo tak bych jel s Váma :(