Správně nás Gadži zprcal že jsme se neuráčili podat report o akci světového významu kde se hrdě prezentovalo 5 Pupkanů. A to ještě Martina S. sklátil moribundus! Takže slávu Pupkanství šířili: Olaf, Mára, Jéňa P., Kulík, já pod pseudonymem Petr Stibor, a taky musim zmínit i občasného Pupkana Michala H. na jehož nádhernej popis na www.aceskv.cz tímto odkazuju, a kde všechny podstatné údaje včetně vtipných příhod i fotek najdete... Ale já to dám celý znova
Takže budík ve 4:45, do Olafovo sporťáku Mercedes, kam se normálně vejde jenom řidič, blondýnka a zlatá kreditní karta se narval řidič, manželé Prokopovi, já a Michal H., všichni jsme zaujali embryonální polohu a dotrpěli to do Prahy. Naštěstí Olaf si zapomněl papíry, takže se nebál ani čerta a valil to 180 km/h a v Praze jsme byli v půl sedmý. V pohodě parkujem na kulaťáku, v bagetárně dáváme kafčo s kroasántem a hromadně defekujeme (teda jeden po druhym...). Na Václaváku se převlíkáme, Michal se nechává celej oblepit náplastma, vypadá jak Ramses a říká tomu tejping a Olaf si dopřává thajskou masáž. Já ladim bradavky a MP3 a hurá na start.
START, nasazuju sluchátka a běžim a běžim a běžim, docela to jde, krize se nedostavuje, jenom nohy po tom třicátym postupně tuhnou, a najednou jsem v cíli a koukám jako blázen- zlepšení o hodinu! Pak se s Olafem potácíme na Václavák, navzájem se oblíkáme a chůzí naprcaných čápů se dopravujem k autu. Směr Mekáč u Divoký Šárky, ta pani co chce po nás zaplatit parkovný se při pohledu na náš paralympijský tým zastydí a skoro nám pomáhá z vozu... V Mekáči mě dostihuje maratónská zeď, a v půlce hranolek a Big Tasty Baconu vzdávám- naštěstí Olaf je vybíravej asi jako náš Badík... Ostatní maj pivíčko, kafíčka, Michal i zmrzlinku, skládáme se do vozítka, já se nechávám unášet chválou ostatních běžců a dotazama jak se to dá s tou nadváhou a s tim minimem tréninku dát za 3:45, vybírám předobjednávky na mou knihu "Z gauče maratóncem", a v Hájku U Kobry celou tu rošťárnu zalejváme třema plzničkama.
No a na závěr si po absolvování druhého maratonu, čili jako mazák, vzhledem k pronikavému zlepšení dovolim pár rad začínajícím maratóncům:
1- Nepodcenit výživu. Pravidelně zařazovat dietní chyby, zmrzlinu, noční ledničkové výlety...
2- Nepřetrénovat se. Svaly musí bejt odpočatý a musí se na tu hrůzu těšit.
3- Nepodpálit tempo. Chce to napálit hned od začátku a pak zrychlit, ...nebo zpomalit. To je jedno, furt budete v cíli dřív než když začnete pomalu. Na rovinu- keňan neni blbej, ví že když to napálí, bude to utrpení trvat jenom dvě hodiny, našinec zblblej Škorpilem trpí dobrovolně 5 hodin
Chtěl jsem se na tu šaškárnu už vykašlat, ale příští rok jdu do toho- chci vidět černochy rudnout vztekem a blednout závistí, a cestou zpátky se nemačkat v Mercedesu ale rozvalit se ve funkglnágl novým VW.
Dykot
:-D předobjednávám knihu!