Ironman Klagenfurt
29. června 2015 v 21:39 | GadžiKomentáře
Paráda. Krásný. Gratuluju. A ty medajle, za ty prachy, jsou krásný.
No chlapi jste borci - Martin S. už je jak Vabroušek, netrénuje ale každej víkend dá Ironmana :-) - fšem obrovská gratulace a už se těšim na pořádnej report!
P.S. Atmosféra musela bejt supr, medajle s drakem taky nemá chybu, ale ty prachy... To se asi za rok spíš vidim s manželkou v IKEA :-)))
Ve čtvrtek odpoledne přichází SMS, že Oldův kamarád nemůže jet do Klagenfurtu na IM. Chvíli váhám, zda je dobrý nápad cca týden po jednom (prvním) dát dned dalšího. Nakonec vítězí zvědavost zda-li to jde a následuje rozhodnutí, že to toho jdu.
Následuje rychlý sled událostí: zavolat Márovi, zda mi půjčí kolo (to klaplo), zavolat Petrovi (tak jsem se jmenoval po dobu závodu) a domluvit doručení nějakého dokladu s fotkou. Zjišťují poslední bus z Prahy do K. Varů a nechávám si poslet pas. V půl dvanácte z rukou milé dívenky pas dostávám.
V pátek ráno vstávám brzo, abych vše stihl. Pro kolo ke Kalendům, pro Eura k našim, pro pojištění do ... samozřejmě pojišťovny. Je půl desáté a jsem zpět doma. Teď rychle zabalit. Daří se a po čtvrt na 11 mě vyzvedávají spoluIM a vyrážíme směr Klagenfurt.
Cesta by patrně proběhla v pohodě nebýt nedobzdivšího maďara u Chimsee, který to do nás napálil zezadu, následují další dvě rány a další 2 auta. Zcela nový Kuldův nosič na kola zničen, zadní kapota promáčklá, nárazník taktéž. Kola téměř zázrakem přežívají (krom Gabči osmičky na předním kole) a tedy se nemusíme vracet zpět dom :-).
V podvečerních hodinách dojíždíme na konec cesty kdesi v lese na Klagenfurtem a nacházíme naše bydlení.
Kulda má narozeniny, dáváme 4 kousky a láhev Tulamorky, načež jdeme spát.
Během soboty zajišťujeme vše potřebné na závod - rozpravu, prezenci, ukládání věcí do depa,... To nám zabere celý den. Večer dávame 3 předzávodní kousky, dopíjíme zbytek Tulamorky a jdeme spát.
Nedělní ráno je rychlé (snídaně v pět) a hurá do toho. Plavání se snažíme mít co nejdříve za sebou. To se některým daří lépe, některým hůře. Poslední kilometr v kanále je vysloveným zážitkem. Po několika kopancích do hlavy, stažení za nohy nebo dres a podobných "vylomeninách" lezeme (teda nás spíš tahají) z vody ven. Hurá. Teď kolo. Krásná trať, spoustu fandících, slušné počasí. Teprve po několika výkřicích Petr go apod. mi dochází, že povzbuzují mě :-). Krize přichází kolem 120 km a drží se, potvora, zhruba 20 km. Pak mizí v nedohlednu, naštěstí. Během kola několikrát ventiluji střevní plyny a modlím se, aby nedošlo ke katastrofě (v depu následně zjišťuju, že nedošlo, uff).
Následuje výklus po nábřeží a podél kanálu. Krize se vracíasi na 26. a půltém kilometru a mizí po dalších osmi. Pak už jen sprint do cíle. Výsledný čas lepší než před osmi dny o celých 5 minut. Euforie, spokojenost, vyčerpání,...
Rychlé občerstvení po závodě a jakmile jsme všichni jedeme na pumpu, kupujeme piva na večer a jedem na ubytko.
Dáme 2 kousky a "umíráme".
V osm vstáváme, dáváme snídani, balíme a vyrážíme přes krám dom.
K večeru se vracíme do svých domovů, kde spokojeně usínáme a v uších nám zní to krásné: You are an IRONMAN!!!
Nemělo to chybu (tedy krom sešrotování Kuldovo kufru a nosiče). Že se děje něco velkého jsme zjistili hned v sobotu při rozpravě ve stanu pro cca 1500 lidí. Už zde byla atmosféra jak na hokeji, při které běhal mráz po zádech. V neděli startujeme v 6:55 ze 3. vlny do průzračné pitné jezerní vody. Start! Úprk do vody, potom klasicky pár kopanců a ran, ale jinak 2/3 v pohodě. Poslední km se plave v cca 5m širokém kanálu, který obklopují stovky ječících lidí. Plavání končí tím, že mě popadnou dva chlapy a vyhodí z vody na břeh. (Tady moc nebyl čas na kochání:) V prvním depu fasujeme připravené pytle s věcma na kolo- při svlékání neoprénu a oblékání do cyklohadrů každému asistuje jeden dobrovolník, aby to zase odsejpalo.
Vyrážíme na kolo. Prvních 25 km rovina podél jezera- dupu průměr 37km/h a přesto mě skoro všichni předjíždí :) CCa 3/4 pole jedou na časovkářských speciálech. Pak vjíždíme do hor, kde následuje několik kopců. Na každém vrchu hraje hudba, griluje se a probíhají párty, lidi řvou jak na Tour de France. Tady fakt nejde polevit. Následuje 20km sjezd zpět do Klagenfurtu a hurá do druhého kola. Druhé depo a hurá na běh. 10km slunce praží a je dusno, prostě ideální počasí pro Pupkany :) Trať vede po nábřeží, skrze restaurace, přes koupaliště, přes náměstí- nádhera. Diváci s náma cítí a polévají nás jak jen to jde. Pak koule zaleze a teplota klesne- uf to je úleva. Posledních 200m v koridoru před natřískanou tribunou- Probíhám bránou a slyším: You are an Ironman!!!!!!!
Fakt to stálo za to........
Klukům gratuluju a podle zprostředkovacích dojmů mám strach, že tam pojedeme příští rok všichni....