9.7.2015 ...autor: Kulda
Back to roots
Nastala středa a jako každou letní středu se těším na bajka. z Pupkaní vyjíždím sám k Vláškům, protože jsou všichni na dovolený. Na startu jsem první a v půlce prvního startovního přijíždí Vítek. pak Mára, Ráďa a Venca. celkem slušná účast, a protože hlavní traséři, chrti, cvičky, sportovci a iromnani chybí, rozhodneme se pojmout středu jak to známe z Olafových a Martinových vyprávění. Takže při druhým startovním odhlasujeme trasu: přes Dianu do Evropáku. Proti je jen Ráďa, ale je v menšině. Venca prohlašuje, že příští rok zkusí ironmana a jestli se nepostaví na start, tak složí členství a vrátí Gadžimu dres :-) já bych navrhoval, aby dal suda a dres si nechal. V 18:30!! odjíždíme od Vlášků a kde se vezme, tu se vezme, do cesty se nám postaví loděnice, kde točí rusovlasá děva Chodovar a ohřívá klobásy. někteří se do ní hned zamilují, takže si musíme dát několik piv a Vítek rybí klobásu. tam nás taky dojíždí Venca, kterej se ještě na startu ztratil. prej jel pro tabák, ale tenhle krycí manévr neznáme, tak ho podezříváme z nevěry a musí nám platit další pivo jako držhubný :-D Mára navrhuje abysme příští vyjížďku jeli vlakem do Nejdku a sjezdem dolů do Varů. odjezd vlaku v 17:07, příjezd do Nejdku v 17:39, sraz u Loděnice v 16:30. na břehu řeky je krásně a rozhodujeme se pozměnit trasu. Nejdříve jsme chtěli přejet chebák a rovnou do Evropáku, ale pak jsme si řekli, že přecejen nějakej ten brdek bysme měli dát. takže jedem do Tuhnic, zajedeme do LL, vyjedeme brdek, krásnej sjezdík a po silnici do Evropáku. tady Ráďa ojednává aperitivy a digestivy a my piva a večeře. u piva jsme probrali spoustu důležitejch věcí, jako jestli má Venca jít dělat do německa a za kolik by Mára prodal svýho volwágna :-)). protože je debata plodná, můj plán vyjet za světla bere za svý a doma jsem někdy kolem jedenáctý. na tacháči 21,5 km a piv nepočítaně :-D krásný to bylo jako vždycky, za tejden zase!
Kulda
Pódium:Vítek
11.7.2015 Pupkan je třetí v kategorii v krátkym Hopman triatlonu 11.7. na Nechranické přehradě.
TREMALZO 2015
délka: 50 km
převýšení: 2200 m
účinkující: Jarda, Dykot
Po týdenním válení se u Lago di Garda, dětském výletu do Gardalandu (mimochodem kam se sere Ironman- zaplatit víc než 150 éček, stát hodinu frontu ve 40-ti stupních, pak se svézt na horský dráze, málem se poblejt a postavit se do další hodinový fronty, a takhle celej den... to vyžaduje celýho Pupkana!), a tunách těstovin a zmrzliny, jsme si s Jardou naplánovali na bajku legendární Tremalzo. Ale ne jako většina takzvaných "bajkerů", co se nechaj autem hodit do Vesia, na Lago di Ledro nebo dokonce až pod Tremalzo, ale hezky od hladiny Gardy z Limone zpátky do Limone.
Ráno vyrážíme před sedmou, kvůli vedru a kvůli nejistotě v kolik jsme vůbec schopný se vrátit. Záhy začínáme brutálně stoupat po silničce do Vesia, Jarda mi téměř okamžitě mizí vepředu a po zbytek výjezdu ho prakticky nevidim. Kus za Vesiem u kapličky S. Michele přechází silnice v typickou šotolinovou cestu. Je teplíčko, cikády řvou jako krávy a je to furt do kopce. Největší placku vzádu už tam dávno mám a chybí mi větší. Pak se jako zázrakem objevuje spektakulární vodopád a dovoluje nám si maličko orazit. Jedem dál, celou cestu sleduju výškoměr na Garminu a postupně pokořuju Dianu, Milešovku i Klínovec, a přesně na úrovni Sněžky, na dohled Passo Tremalzo je nádherná Alpská hospůdka před kterou dřepí Jarda s vychlazenym Paulanerem. Dáváme talíř s geniální slaninou, několika druhy domácího sýra a k tomu rafinovaně nakládaná cibule nasladko. To nás nakopne k finálnímu útoku na Tremalzo, projíždíme tunelem a okolo kýčovitých panoramat sjíždíme po plavající šotolině dolu. Konečně, aspoň ve sjezdu, Jardovi trochu ujíždim, vyrábíme tématická fota skoro v každý zatáčce a houpavě přes Passo Nota dojíždíme až k ceduli s šipkou Limone a lákavým nápisem MTB HARD !!! No tak se tam vrhám, dostávám se až do druhé zatáčky a prásk, rozbitý koleno a urvanej šaltr na přesmykač... Nakonec se po nekonečnym sjezdu a v ohni brzdových destiček dostáváme do Limone, navazujeme družbu s litoměřickýma bajkerama, stvrzujem to společně třema pivkama a sjíždíme do kempu. Bylo to hezké a intenzivní, okořeněné pupkaní krví, ale - jak jsme se s Jardou shodli - panoramata sice exkluzivní, ale bajkování u nás je lepší...
Dykot
(+fotky víc fotek zde)
STŘEDA 15.7.2015
Avízo: Kulda-Zdar Pupkaní!
Návrh na trasu na středu je vlakem do Nejdku a pak dolů sjezd lesem. Vlak z dolňáku v 17.09, sraz v 16:30 u loděnice abyste stihli dvě. Šiřte mezi ostatní Pupkany, pište připomínky.
Návrh na trasu na středu je vlakem do Nejdku a pak dolů sjezd lesem. Vlak z dolňáku v 17.09, sraz v 16:30 u loděnice abyste stihli dvě. Šiřte mezi ostatní Pupkany, pište připomínky.
"Pár foto z včerejší romatiky a tlačení kol z kopce. Bylo to moc povedený...." Matin K.
A report: Dykot
VLÁČKEM DO HOR ANEB VÍTKOVO POMSTA
Motto: cesta oddělila zrno od plev- ty co musejí nést od těch co můžou tlačit... (volně dle Olafa)
Poslední naše středeční akce s jízdnímy koly v sobě skrývala mnoho prvenství- konflikt s kojící matkou, jízdu vlakem, a tušim že několikahodinová ferata s věrným bicyklem po boku tady taky ještě nebyla.
V plánu byla jízda motoráčkem do Nejdku a pohodový sjezdík domu. Na startu v loděnici u Ohře se nás sjelo tušim 11 včetně Kuldovo bráchy Míry. U kvasnicového Chodovaru nás a hlavně okolo sedící ženy nejdřív vyděsil Olaf, když se zničehonic svlíknul donaha a narval se do o několik čísel menšího triatlonového dresu a vypadal jak bulharský vzpěrač Avsen Zlatev... Pak došlo na debatu kudy. Můj návrh na Nejdek, po zelený na Suchou a trejlíkem do Nový Role byl smeten ze stolu a jak hejno kavek nás ovládl Výrovský šampión Vítek. Dobře vám tak troubové, řikal jsem si v duchu
Pak jsme nakoupili 11 jízdenek a asi 20 vychlazenejch plechovek u Vietnamců, dotlačili stroje k vlaku, a začalo drama. Pološílená kojící žena, evidentně pod vlivem hormonů, společně se svojí (zřejmě již nekojící) matkou začaly řvát že to snad neni možný, a že jim kolama zašpiníme kočárek, Mára začal ohlazovat hrany rodícího se konflitku přísným pohledem a doporučením "uklidněte se prosim vás!" Už to vypadalo bledě, několik dětí začalo vřískat, celý vagón natahoval krky a toužil po krvi, když situaci zázračně zachránila paní průvodčí, která s úsměvem požádala dámy s dětmi jestli by si mohly přesednout z prostoru vyhrazeného pro jízdní kola dále do vagónu. Když jsme na plošinku pro 4 kola jakž takž narvali 11 kol, u dveří se objevila skupinka seniorů a dalších asi 5 kol. I to paní v modrém ustála bez ztráty kytičky. Vůbec musím říct že osádka žlutozeleného šikanzenu se k nám po celou dobu jízdy chovala velmi přátelsky, skoro jako kdyby to nebyli ajznboňáci. Pan průvodčí s námi dokonce žertoval na téma ruční brzda, chybělo jenom kamarádské štípnutí do nosu kleštěma... No, pak se situace zklidnila a začaly cvakat uzávěry plechovek, nálada stoupala a všichni jsme vzpomínali na školní výlety vlakem, a jaký rošťárny jsme dělali ve tmě tunelu...
Po našem znamení jsme zastavili na zastávce na znamení "SEJFY". Po kolektivní hromadné močbě jsme vyrazili do kopce na rozcestí pod Perninským vrchem, kde jsme nabrali Filipa s Víťou kteří si to nahoru dali kolmo.
Vítkovo "borci, je to trochu techničnější sjezd, je to mokrý, tak dávejte bacha" znělo, no přesně tak výhružně jak znělo, načež jsme se vrhli doprava kančí stezkou mezi borůvčím, kamenama a mokrejma kořenama. Další asi hodinu nebo dvě bych charakterizoval jako jištěnou cestu typu Via Ferrata/Klettersteig obtížnosti B, místy s prvky C s lávkovými přechody přes vodopád, ale bez jištění, a to vše samozřejmě s bajkem v podpaží. Když už hrozilo že budu moct tak 3 metry popojet, vynořil se skokanský můstek nebo nějaký v louži ležící Pupkan který upadl přede mnou. Pak to bylo chvilku moc hezký a vyjeli jsme u Krásné vyhlídky nad Nejdkem, kde se posledním hřebíčkem do Vítkovo pomyslné trasérské rakve stal nápis na dveřích hospody: Ve středu zavřeno!
Po naléhání zbídačelého družstva a nakonec i Výra Vítka jsem souhlasil s tím, že se ujmu poklidného dojezdu domů, rozloučili jsme se s Kuldou který se slovy "můžu se na to vysrat" zvolil návrat k Rožcům po silničce a valili jsme dál po žlutý okolo LDN a doleva brdkem na rozcestí Vysoká Štola a krásně houpavě lesem v zapadajícím sluníčku přes Lužec, Jezero, Odeř a Ruprechtov na Velas. Zakotvili jsme U Páji, kam dorazilo ještě několik středečníků na odrážedlech (btw. mě napadlo, že když Kosák ujede na tom šestadvácovým odrážedle 6 tisíc kiláků, tak je to asi tak jako ujet cca 4 tisíce na opravdovym kole...). Dali jsme několik zkvašených ježků, klobásy, utopence, chleby se škvarkama a cibulkou, oříšky a někdo i 2 nanuky značky Pegas. Krásný!
Chápavému čtenáři je jasné, že sjezd byl super, za sucha by byl super super (líp by se to neslo) a kdybysme uměli trochu jezdit na kole z kopce tak by to mohlo být úúúplně super super super. Myslím, že za rok nebo dva to s Vítkem jako trasérem možná zase zkusíme. Hahaha
Dykot
17.7.2015: Vítek žehlí:
Dopis z AC START"potvrzujeme Vám rezervaci tělocvičny - každou středu od 18:00 do 19:30 hodin."