Účastníci: Martin a Vladimír

Rozhodnutí zúčastnit se tohoto závodu padlo již loni, ale nakonec z něj sešlo. Letos na "druhý" pokus se to již povedlo a my se v pátek přesunuli do Brna. Po večerním předzávodním "soustředění" v resaturaci (restauraci) Líšeňského pivovaru a několika kouscích místních speciálů a přenocování v hostinském pokoji křesťanského rádia se ráno stavíme v Řečkovicích na start závodu. Ani jeden z nás nikdy neuběhl naráz víc jak maraton, tak vlastně ani netušíme, do čeho jdeme (možná dobře, že tak)
Počasí je po ránu ideální (teplota, tlak i rosný bod tak akorát), mlha se rozpouští a vychází Slunce, které nás provází prakticky až do cíle. Opouštíme Brno a vyrážíme směrem severním. Již na 10. kilometru musíme vylézt na Babí lom, kde je krásná rozhledna s výhledem do kraje. Rozhlednu na rozdíl od všech ostatních závodníků nemíjíme a pokocháme se až kýčovitým výhledem do okolí (mlhy v údolíčkách, svítíčko kolem). Pokračujeme nahoru, dolu (a tak pořád dokola) až do Adamova. Následuje nejpohodovější úsek závodu. Trať stoupá velice mírně proti proudu Svitavy až se od ní odloučí a začne stoupat výrazně rychleji na Nový hrad a Leibichův památník. Pak zase sešupem do Adamova (dnes naposledy).Odtud nejdelším stoupákem na Alexandrovu rozhlednu (na tu lezem taky, čímž ztrácíme dalších cenných asi 20 sekund). Následuje seběh do Babic, který se záhy stává sešlapem páč běžet skoro kolmo dolů se fakt nedá.
Občerstvovaček je na celé trati jen 5, ale již od druhé na nich mají i pivo (mimo vody, jonťáků, soli, rozinek, sušenek, chleba se sádlem a jiných laskomin), takže se hned běží líp.
Na 42. kilometru nás dobíhá dvojice, o které tušíme, že je z "naší" kategorie 81+ (pozn. redakce: součet věků dvojice). Dozvídáme se to, co tušíme - právě svádíme boj o druhé místo. Po 4 kilometrech je necháme běžet s tím, že třetí místo je taky dobrý. Vlastně i dostat se do cíle ve zdraví nebude až tak špatný. Na poslední, tedy třetí, "půlce" závodu kopce nahoru chodíme a dolů předstíráme běh. Nicméně cíl se přibližuje a ještě na cílové rovince se ještě zmáčknem předbíháme 2 z těch, kteří toho mají podobně dost jako my.
Necelých 8 hodin běhu a chůze je za námi a my v cíli. Stačí to na bednu, čímž je předzávodní cíl splněn. Rychlé pivko, bazén a vyčkáme vyhlášení. To přichází a s ním i pohár. Až cestou zjišťujeme, že je na něm loňské datum (asi zbyl). No nic, přece nás to nerozhází...
A třeba si to dáme za rok zas...
P.S. veškerá piva použitá v tomto textu byla samozřejmě nealkoholická, maximálně obsahovala jen jeho zanedbatelné množství
--
Martin Sobota
A sežrali jste přitom žábu? Cha! Jinak samozřejmě respekt a klobouk až na zem. To bych fakt nedal. (Myslim Teda to křesťanský rádio...) :-)