Předem si dovolím poznamenat, že nejhodnějšími výletníky bylo dítě Táďa a pes Báďa. Naproti tomu největší překvapení si pro zbytek Pupkanstva připravil Sršáň Ráďa a Mára.
Množství otců ani ratolestí nejsem s to validně určit. Jednak se počty účastníků zájezdu měnily s časem (pozdní příjezdy střídaly brzké odjezdy), jednak se detaily ztrácí v mlžném nefiltrovaném plzeňském oparu. Tuším že taťků bylo okolo deseti ale hemžící se drobotinu bych nespočítal ani zastřízliva. Penzion "U Mušketýrů" v obci Nové Zvolání u Vejprt (zní to dost nepředstavitelně co?) byl na naše potřeby neuvěřitelně komfortní a za skutečně symbolickou cenu nám nabídl útulné ložničky, velkorysou kuchyň a luxusní obývák.
V pátek se slavnostně narazil sud a plodný večer se protáhnul asi do půl druhý v noci, než nás děti uložily ke spánku. V sobotu ráno byl bohužel přehlasován Olaf, který prosazoval pyžámkový den, a animační trust skupiny - Jarda s Vítkem - prosadil "poklidnou procházku po zelený do Kovářský do muzea letecké bitvy..." . Výlet začal slibně. Krásně sněhem poprášená vesnička v podkrušnohoří, prostředníček gotického kostelíka ztopořený k nebesům, výhledy na německý Bärenstein a skupina potácejících se otců s orangutánem na rameni. První co trochu narušilo harmonii bylo stádečko lam a nandů za plotem. Předzvěst příštího utrpení. Byl z toho pochod smrti. Chmurný, pomalý a nekonečný pochod do kopce, po kotníky v bahně a potocích vody rozesmutnil hlavně Olafa v kožených lakýrkách. Vítek situaci okořenil originální hrou: vždycky začal počítat do deseti a děti které při desítce neviděl, obdržely bod. Výsledkem bylo hejno cikáňat špinavých od hlavy k patě, vítězem byl Bob který zahučel po pás do tůňky plné sraček a zbytek prochajdy mu čvachtaly nohy v botách. V Kovářský nechcípnul pes, ale nosorožec. Na čtvrtý pokus jsme zasedli v hospůdce páté cenové skupiny, kde každého s žádostí o jídelní lístek čekala hláška vepřo-knedlo-zelo nebo mražená pizza. To trochu znejistilo vegana Štěpána který se vydal s Mírou hledat Góvindu. Hospůdka byla svérázná- jídlo nosila pani co měla metr pade, pití nosilo dítě okolo 10-ti let, podezírám je že pívo točil pes. Nakonec to bylo docela dobrý, a dorazil autem i Sršáň s Táďou. Hrůzu z návratu domů pěšky neustál Olaf a Míra se Štěpánem, kteří ovšem stihli muzeum, a dali to autem. Po návratu většina otců upadla na několik hodin do postelí, pár sledovalo americkou vánoční komedii v TV a Vítek si to celé proběhnul znova. Večer jsme dopili suda a Ráďa nám dělal dýdžeje na YouTube- vskutku nám rozšířil obzory, dodnes mi v hlavě rezonuje jeho výraz "takový tvrdší kántry...". Největší překvapení si pro nás připravil Mára, který poodkryl svoji romantickou povahu a nechal na sebe prásknout od Sršáně, že doma poslouchaj jakéhosi Filipa Šubra, a hned nás donutil několik kousků shlédnout. Fakt síla. Kdo by to do toho Máry řek.. )). Dále je třeba vyzdvihnout Ráďovo příkladnou otcovskou péči. Zatímco většina otců s krhavým pohledem vratkou chůzí mířila s pulitrem k pípě, Ráďa šejkroval sunar a k naší nelibosti Táďu neustále přebaloval v obýváku na zemi. Zajímavé je, že o dětech jsme večer vůbec nevěděli. Kdosi hlásil, že se nahoře hraje flaška, což znervóznilo majitele dvou nastávajících žen Jardu, takže to šel prozkoumat a s hrůzou zjistil, že Kačka si sundala.....brejle!!!
V neděli ráno opět neprošel Olafovo pyžámkový den a po úklidu jsme vyrazili v omezeném počtu do akvaparku v Marienbergu. Zatímco jsme s Jardou a Márou poctivě střídali vířivku s párou, Olaf s Barčou za ruku klepal kosu v bazénku a neustále se ptal kdy už půjdem.
Bylo to krásné, nikdo se nezranil, nikdo se neuchlastal a Badík nikoho nekousnul.
Nějaký foto snad dodám časem...
Dykot
Až zas budu někdy požádán, abych se zúčastnil apaluchy, tak se Vám na to.....ale jo pojedu, bylo to dobrý a Filip Šubr je fakt síla.