Tohle by šlo (až na tu cenu):

A teď report:
Kapitán: Mára a Vítek
Bílí: Mára, Sršáň Ráďa, Michal, Filip, Honza Mlátička a já
Černí: Vítek, Lubo, Víťa, Zbyněk, Štěpán
Nebyl Olaf ani Dykot..to byl tak náádhernej florbal ;-) A teď vážně. Od záčátku to bylo hrozně vyrovnaný. Zejména útočná dvojice Lubo-Vítek budila velký respekt (naštěstí si moc nehrávali
), navíc,když asi v druhý nebo třetí minutě gól dával celkem snadno střelou ze střední vzdálenosti Vítek a my jsme si ještě ani snad nesáhli na míč, jsem myslel, že je s námi ámen. Po gólu nám už ale míček pučit museli a začal tak strhující boj, že i já jsem běhal. Na naší straně se chytla dvojice Mára-Ráďa a já z Michalem jsme si taky pár gólových nahrávek vyměnili. Srovnali jsme na 1:1 a vyhrávali až 4:2, pak zas oni dotáhli a o gól vedli a tak to bylo furt dokola. Pár gólu by uspělo v "Neváhej a toč"....nevim kdo to přesně byl--střela-bomba od půlky těsně(tak o 2 metry) na bránu....pink do basketbalový desky..pink někomu do hlavy a pink ..hurááá...vlastní gól. A když bylo asi tak čtrvt hodiny před koncem vyrovnáno a po sprintu tam a zpět mi hrozil srdeční kolaps, navrhoval jsem to včas ukončit smírem a rozloučit se remízou...ale to prej néé, to by nešlo, kdo bude platit pivo a to se musí dohrát do konce i přes mou mrtvolu....Tak se teda hrálo dál, černí tlačili jak sviňa,naštěstí u nás v bráně zářil Filip, na druhé straně ale bohužel u soupeřů kouzlil Zbyněk (a já odpočíval na střídačce)....ale když jsem v poslední minutě za stavu 14:14 naskočil na plochu a z posledních sil křečovitě běžel k soupeřovic bráně, přišel čas na nacvičený signál...Michal mi přes celý hriště poslal přihrávku epesním obloučkem metr před bránu,že stačilo nastavil hůl a posunout lahůdkový volej do brány... góóól! Vítězství 15:14 bylo naše. To byl tak nádhernej florbal ;-)
), navíc,když asi v druhý nebo třetí minutě gól dával celkem snadno střelou ze střední vzdálenosti Vítek a my jsme si ještě ani snad nesáhli na míč, jsem myslel, že je s námi ámen. Po gólu nám už ale míček pučit museli a začal tak strhující boj, že i já jsem běhal. Na naší straně se chytla dvojice Mára-Ráďa a já z Michalem jsme si taky pár gólových nahrávek vyměnili. Srovnali jsme na 1:1 a vyhrávali až 4:2, pak zas oni dotáhli a o gól vedli a tak to bylo furt dokola. Pár gólu by uspělo v "Neváhej a toč"....nevim kdo to přesně byl--střela-bomba od půlky těsně(tak o 2 metry) na bránu....pink do basketbalový desky..pink někomu do hlavy a pink ..hurááá...vlastní gól. A když bylo asi tak čtrvt hodiny před koncem vyrovnáno a po sprintu tam a zpět mi hrozil srdeční kolaps, navrhoval jsem to včas ukončit smírem a rozloučit se remízou...ale to prej néé, to by nešlo, kdo bude platit pivo a to se musí dohrát do konce i přes mou mrtvolu....Tak se teda hrálo dál, černí tlačili jak sviňa,naštěstí u nás v bráně zářil Filip, na druhé straně ale bohužel u soupeřů kouzlil Zbyněk (a já odpočíval na střídačce)....ale když jsem v poslední minutě za stavu 14:14 naskočil na plochu a z posledních sil křečovitě běžel k soupeřovic bráně, přišel čas na nacvičený signál...Michal mi přes celý hriště poslal přihrávku epesním obloučkem metr před bránu,že stačilo nastavil hůl a posunout lahůdkový volej do brány... góóól! Vítězství 15:14 bylo naše. To byl tak nádhernej florbal ;-)Příští předvánoční flóčko(23.12 a před silvestrovské 30.12.) by mohlo být, pokud se nás sejde dost, se říkalo.
Takže kdo to ví určitě, že byl šel, nebo že určitě nepůjde ať napíše do komentáře.
Já třeba nevím jestli budu mít rodinohodiny(spíše ne) a než na flo bych možná přišel na po flo do Evropáku...ale vidim to tak, že budu hodný a pomáhat doma balit dárky....a 30.12. jsem pryč.
Nepište všichni, nestíhám to číst ;-)