Jenže...! Fakt, že mezi účastníky bylo několik prominentních Pupkanů a hlavně že průběh nebyl, řekněme zcela hladký, a hlavně že z toho celého plyne jedno zásadní ponaučení, mě vede k tomu se se všemi podělit.
Začátek idylický. Zamračené ale teplé počasí nás doprovodilo až do Mutějovic, kde parkujeme u Poddžbánského pivovaru. Děti si ihned začínají hrát na dvoře v prachu a my zjišťujeme že v typicky české vesnici, v typickém českém pivovárku vaří z typicky českého žateckého poloranného červeňáku pivo bezejmenný a nemluvící pár z Kazachstánu. To není negativní konotace, to je fakt. Paní nemluví, nechápe, ale vše vynahrazuje úsměvem odhalujícím i zuby moudrosti - asi jako Monika Načeva v divadle Sklep když zpívá a tančí nevimjakou píseň. V pátek večer nás kazaši všechny zboří Poddžbánskou šestnáctkou a jdem na kutě. V sobotu máme v plánu Kounovské řady- důležitou památku, na kterou odkazují četné bilboardy podél silnice na Prahu. První cedule naučné stezky začíná skromně větou: "Kounovské řady jsou největší záhadou Česka...". Natěšeni stoupáme temným hvozdem a cítíme tajemno všude okolo, čmeláci lítaj pozadu, ještěrky maj dvě hlavy, stromy se divně kroutí a my vyhlížíme bájný český Stonehenge. No, nacházíme několik (tušim že čtrnáct) průseků v lese s kameny takové velikosti že by je zahanbily i valouny v OBI, jsme skutečně omráčení, říkáme si no to si snad dělaj prdel, ale určitě to zachrání megality s nadějnými názvy Gibbon a Pegas, ke kterým odkazují četné šipky. Oba jsem napoprvé přešli, jejich velikost je totiž vskutku famózní, ale musíte se dívat hódně při zemi- viz foto. No prostě fingáč jako vrata, pane Louka. Dáváme průchod své frustraci a brousíme ostrovtip, odhadujeme, že vidláci z okolních dědin umístili na stromy poblíž těchto monumentálních megalitů fotopasti a večer se v hospodě popadaj smíchy za panděra při sledování nevěřících bloudících turistů a záhadomilů, datování před naším letopočtem B.C. je bezpochyby Before Counov a těch řad je samozřejmě jako měsíců v roce, plus dva. No vysmáli jsme se prostě druidům do obličejů. A to byla chyba...
Pomsta začala nenápadně- Jarda dostal sračku. Obyčejný člověk by za tím hledal Kazašskij Molotok, nemilosrdně kosící střevní flóru a faunu nebohého středoevropana. My modří už teď víme své. Navečer se udělala zima, Burákovi praskla struna na kytaře a před půlnocí se před jedním nejmenovaným kolegou zvedla podlaha, praštila ho do držky a vyrobila mu vydatně krvácející óbr díru na čele. Kazašský personál to nechalo zcela v klidu a já jsem si poprvé v životě zavolal naostro stodvanáctku. Tím pohromy nekončí- v neděli ve skanzenu Českých Drah v Lužné u Rakovníka ve strašné zimě většina účastníků expedice promrzá a následně choří rýmičkou, a zlatým hřebem pomsty keltského čaroděje je Burákovo motolice která ho dovedla až na lůžko ORL oddělení...
A to ponaučení? Nenaserte si druida!!! S posvátnou bázní budeme navždy vzpomínat na největší záhadu Česka a místním držíme palce ať to do toho UNESCA dotáhnou!
Dykot
to ste museli ty druidy hodně nasrat, když to skolilo půlku týmu! ve střenu nás bylo 8! :-)