Já sice jenom první polovinu, ale nevadí.
I přes zakaboněnou oblohu se k Rožcům přišoural početný zástup Pupkanů (pozn. správce blogu: 14) - všichni byli zřejmě zvědaví na Gadžiho náhle získanou formu, která ho vedla k několika svalnatým prohlášeném na blogu, a skutečně- Gadži přidrandil na úchvatné motorce značky Specialized, samozřejmě v barvě kawa green, společně jsme ji všichni vynesli na terásku a konstatovali, že Gadžimu sluší a že tudy rozhodně vede cesta. A navíc není ani tak těžká jako Ráďovo Skalnatý Stroj!
Pak jsme chvíli mudrovali, ukousli pár zrzků a krásnou asfaltovou agónií sjeli do Ostrova, kde Víťa využil svého slaměného vdovectví a uspořádal mejdan na zahrádce u činžáku. Burák chytil sladké dřevo, zavoněl salámek, narazil se soudek Heinekena a bylo to moc hezké- Víťovo sousedi by určitě mohli vyprávět. Potom se ke mě dostala flaška Tatranského čaje a další průběh začíná být trochu nepřehledný... Vidím jen výjevy: jedu na Gadžiho motorce, bubnuju cuketou do stolu, chci se koupat v bazénku ale nikdo jinej nechce, motám se na kole do kopce podél průmyslový zóny, sedim s Gadžim u mě na terase a chci grilovat zmrzlý vepřový z mrazáku, střih a jsem s Kuldou a Jéňou U Rožcú a tlačim do krku řízek, dlouhej střih a jsem doma na gauči a je ráno... Prosím komentáře s doplněním střípků do mozaiky jinak jistě nádherného večera...
Dykot
A stejně tě mám rád, i kdybys pochcal půlku Ostrova.. Tedy myslím tu druhou půlku... 😀