Jubilejní 20.flo.
Sudý počet hráčů na hřišti, 1 fanynka na lavičce a zhmoždné ruce z minula zahnaly Itzbinu do bazénu místo zakleknutí do brány ...tím pádem losovačka kapitánů rozhozením hokejek....
Bílí byli: Štěpán, Lubo, Mára, Mlátička a já
Černí: Martin. S., Filip, Dykot, Jarda a Víťa
Dykotovi se jako minule ani tento tým nezdál dost dobrý a nechtěl s ním hrát (až jsme si říkali, jestli to, co ty týmy oslabuje není náhodou Dykot)
Do brány černých zaklekl Filip, my jsem se ze začátku střídali, než pár promarněných/promáchnutých šancí zahnalo do klece Mlátičku, což byl ale vynikající tah, neboť, když mu jedna střela skoro vytlačila oční bulbus, dál obětavě snášel další a další rány a neváhl vrazit ruku mezi třískající hokejky ( a nevadilo mu ani, když jsem mu prsty přišlápl) a soupeři mu pak jako jendookému tolerovali držení míčku delší než povolené 3 vteřiny, tím pádem mohl lépe rozhrávat, než Filip, který toto pravidlo ctí a občas pak ve spěchu míček přihrál nám (ale zase častěji s hokejkou neuhlídal jen jedno koleno na zemi, říkal Mára).
Přes Dykotovo obavy začali černí úspěšněji( taky na začátku ještě běhal a dokázal trefit bránu), dost nás přehrávali a furt nám to kazili a když jsem si bráně asi 2 míčky za svá záda doklepl sám a když mě pak Martin prostřelil z nemožného úhlu a dal mi gól do levého horního vinglu škvírou mezi ramene a růžekm brány skoro menší než je míček, myslel jsem, že je s námi ámnen....Ale postupně jsme se sehráli, začali lépe bránit a hlavně také dávat góly a první poločas ještě prohráli no nevím přesně asi 6:8.. tak druhá půle se vydařila lépe. I když na nás černí po poradě nejdříve strašidelně vlítli a z hezké takové té rozehra- ťuk-ťuk-ťuk akce a nám dali rychlý gól,tak zvýšené tempo dlouho nevydrželi a když pak byl Mlátička trvale v bráně, už byli skoro bezradní. Několik našich vydařených akcí ( a Dykot v nadějné šanci asi 4x netrefil prázdnou bránu, což málem odskákala hokejka, bednění, koš, palubka a kolem stojící hráči) a skóre se otočilo na 14:10 a hned se nám běhalo lépe. To na chvíli vyhnalo z brány Filipa, který ještě také mohl běhat, ale již černým spásu nepřineslo. Pak ještě padlo několik gólů na obou stranách, ale větší drama se nekonalo a bílí vyhráli 18:16. Tekoucí pouze horká voda ve sprše umocnila již tak velkou žízeň, tak hurá do Evropáku.
Pěkný flo, po dlouhé době jsem byl zase v bílém. A Jarda se porazit dá! Lubo výborně běhal, někdy byl i rychlejší než přihrávka protihráčů, Mára to tam pálil z první, Gadži přihrával a Mlátička nás jistil v bráně. Já už ke konci pletl nohama a s trénujícími ironmany se mi těžko držel krok. V Evropáku nás po sebrání vší odvahy navštívila paní Buráková, Martin povídal veselé historky z Vasaloppet 2017 a pan Burák asi hlídal doma děti?