Pupkan není z cukru

Červen 2017

Narozeninová vyjížďka k jezírku nad Odeří

29. června 2017 v 22:29 | Zbyněk/Itsbina
Sešli jsme se tentokrát u Nosorožců v poměrně silné sestavě. Chtěli jsme vyrazit přesně v půl šesté, ale potřebovali jsme tu stovku, co přiveze Burák. Trasér zatroubil k odjezdu a vyrazili jsme směrem na Velas. Hned z počátku se oddělil tým "B", který věděl své a nehodlal si kazit chuť na vepřová kolena a pivo stoupáním do kopců. V týmu "A" sice padlo několik pozměňovacích návrhů, ale byly ihned smeteny ze silnice. Žízeň podrývala kázeň áčkařů a nevybíravě tlačili na traséra právě v okamžiku, kdy jsme projížděli kolem hospody na Velase. Trasér odolal a vedl své svěřence přes Ruprechtov do Odeře. Zde se podrobil sebekritice/"kterej č…si vymyslel tuhle trasu"/ a všichni přítomní s ním nahlas souhlasili, protože kopec k jezírku je obzvláště vypečený. Naštěstí nás nahoře čekala lahodná koupačka v jezírku tentokrát bez fotodokumentace. Anebo nás Víťa stihl vyfotit, když tak rychle zmizel? Nohy obalené rašelinou jsme jemně vsunuli do ponožek a už jsme pádili po vrstevnici směrem na Hroznětín. Zde se náš postup zkomplikoval zcela vysílený Olaf, který si schválně propíchl zadní kolo, aby si mohl odpočinout při výměně duše. Dělali jsme, jako že jsme ten trik neprohlédli, ale i tak jsme se zdrželi. Pak nás potěšil svižný sjezd po zelené až k hospodě Na Rafandě. Tahle občerstvovací stanice nás naplnila novým elánem, tak že jsme se směle vrhli do kopce kolem židovského hřbitova. Tam převzal taktovku Jarda a ukázal nám, jak se hraje na domácím hřišti. Dovedl nás pupkaní dálnicí až do Hlubokého. Zde se trasér opět našel a po krátkém úseku silnicí odbočil do dosud neprobádaných končin ve stepích Dolního Žďáru. Minuli jsme romantický rybníček, který sváděl k vykoupání a rybaření a v Dolním Žďáru jsme najeli na cyklostezku. Z ní jsme odbočili mezi rybníky, kde jsme laškovně kličkovali a vynořili jsme se prakticky na dosah od cíle v Habrové-Pupkaní ulici. Zde jsme se již orientovali hlavně čichem. Jak říká básník:" Ó kolena kolena…Ó pivo pivo".
Zbyněk/Itsbina

Středa 28.6.2017

27. června 2017 v 15:57 | -----

-SRAZ/START: U Nosorožců a to v 17.30!!!


MORAVIAMAN

27. června 2017 v 9:40 | AUTOR: Capouš
Kulda napsal obsáhlý a přesný report, takže jen doplním mé postřehy. Když vyhlásili, že se poplave bez neoprénu, myslel jsem že mě klepne, ale ve vodě jsem pak nakonec byl rád, protože jinak bychom se asi fakt uvařili. Kraula občas střídám s prsama, rychlost je stejná, ať plavu, co plavu:-) Z plavání vybíhám asi 10 minut za Jéňou a 10 minut před Kuldou. V lehkém zmatku se převlékám (zapomněl jsem se samozřejmě namazat krémíčkem na opalování :-) ) a vyjíždím na kolo. Jede se mi dobře, žádná krize, pár borců i předjíždím, v polovině průměr kolem 33 km/hod. Od poloviny pak ale začne ještě k tomu vedru dost foukat vítr, kterej mi přijde, že je pořád proti a pocitově jako by mi někdo furt do ksichtu foukal fénem. Kolo nakonec dávám za 5:40 a v relativně dobré náladě se vrhám na maratón. Po 3 km mě nálada okamžitě přešla... Trasa vedla převážně po cyklostezce mezi poli, totální výheň, nemůžu se pořádně nadechnout. Poctivě stavím na každé občerstvovačce (doma pak z hodinek zjišťuji, že to bylo 16x). Dostávám do sebe pouze vodu a kolu a asi třikrát meloun. Asi po 12 km potkávám Honzu, trochu si zanadáváme a jdu na druhou část půlmarátonu - a to bylo peklo. Organizátoři se chtěli přiblížit pověstné legendární otočce Energy Lab na IM na Hawaji (jak to se smíchem oznámili na večerní rozpravě) a šoupli tam pár výživných kopečků. Kopce jdu pěšmo rychlostí důchodce a dolů silou vůle trochu nutím nohy běžet. V půlce maratónu mi v hlavě běží slova, že žádný pupkan ještě nevzdal (myslím že Olaf nebo David?) a indiánským během to nějak dokroutím do cíle. Hlídám si aspoň, aby to bylo pod 13 hodin. Po doběhu jdu hned na pokoj, kde se do mě dá taková zimnice, že si v tom vedru musím dát horkou sprchu. Drahé polovičce říkám, že kdybych chtěl ještě někdy něco podobného absolvovat, tak ať mi to připomene, že už nikdy… No dneska je úterý a už mám zase roupy, že by to přece jenom nemuselo být naposledy…

Capouš

Moraviaman 2017

26. června 2017 v 15:55 | Autor: KULDA
Název by mohl mít podtitul vedro větší než loni a málem nezvednutá medaile.
Jarda s Dykotem, kteří se pro jistotu přihlásili už v lednu a postupem času přehodnotili plány,hledali kavky na převod čísel až našli mě s Jéňou. Ale my byli stejně rozhodlí zopakovat minulej rok, takže převod čísel klapnul, my natrénovali, co to šlo a v pátek vyrážíme do Otrokovic. Musím říct, že samotná cesta je výkon, protože 413km jedeme skoro osm hodin a palubní počítač ukazuje na konci cesty průměrnou rychlost 56 km/h. Krása. Ale registraci a rozpravu stíháme v pohodě,potkáváme Martina s polovičkou, Acesáky Luboše a Bohdana a kámoše Pavla s Míšou a jejich kámoše, se kterejma jdou štafetu. Stihneme zaplavat ve Štěrkáči, ti odvážnější daj jedno kolo kolem bójek ve snaze naplavat si na zítřek, což pořadatelé neuznali :-) dáváme večeři a jdeme na ubytko olepit helmy a kola. Ráno budíček v pět, poslední přípravy a v šest jdeme umístit banner na auto a uložit věci do depa. Půl hodiny před startem vyhlašuje rozhodčí, že voda je na neopreny teplá a zakazuje použití. Na tomhle místě je nutno podotknout, že jsme bedlivě sledovali počasí a zjistili jsme, že všechny
předpovědi se sekly asi tak o pět stupňů mínus. Jak jsme později zjistili, teplota v Otrokovicích byla odpoledne 37st. Takže přichází start a my se vrháme do vod Štěrkáče. Plavu svoje pomalý tempo, takže štiky mi dávají kolo a pak mě míjí i štafety. Po hodině padesát lezu z vody a stejně jako minulý rok mám v plánu dojet Jéňu na kole, abysme pak spolu dali maraton a začínám stíhací jízdu. První dvě kola to jede samo, na obrátkách vidím, že plán klape. Ale s postupem času a zvyšující se teplotou mi nějak dochází. Slunce do nás neúprosně pere už od půl sedmý a na trati není kam se schovat. Na začátku čtvrtýho kola Jéňu dojíždím, abych ho pak nechal ujet, protože už to nejede. Na poslední obrátce, kde se míjíme mu říkám, aby jel, že maraton už nedám. Jéňa mě povzbuzuje, abych ho ještě dojel, že počká v cíli a půjdeme spolu.
Ale po obrátce se mi postaví do cesty brdek, velikostí od Vlášků k Sršáňovi a ten mě zastaví, že si musím na deset minut sednout na schody hasičárny nejbližší vesnice a trochu se ochladit. Slunce pere dál a já se sbírám, abych dojel posledních osm kiláků. Jéňa už vyběhl, potkávám ho a říkám, že na to seru. Před depem potkávám holky, který mě povzbuděj, abych se v depu ochladil a napil a zkusil vyběhnout, vzdát můžu vždycky a do půlnoci času dost. To je fakt, takže dávám občerstvení, ochladím se a zkusím vyběhnout. Kupodivu půlmaraton běžím, sice asi 7:30, ale chůze to není :-D. Slunce dál pere a občerstvovačky fungují na plné obrátky. Po půlmaratonu za 2:45 už to nevzdám, takže vybíhám do druhého kola, které už je o poznání víc proložený chůzí. Holky nás povzbuzují a s Jéňou se vidíme na obrátkách a nadáváme si, co to děláme :-) Na posledních 8 km mě došel Radek z Prahy, se kterým dojdeme už za tmy do cíle. Čas 15:15:39 a totální vyflusání nás utvrdí v tom, že do Otrokovic už nejedem. Vyzvedneme věci z depa, jdeme do sprchy a na pivo, který je jak zasloužený, tak i nutný :-) po třech kusech se odvalíme do postelí a ráno frčíme domů. Martina jsme viděli jen na startu a párkrát na obrátkách, dal si svýho prvního železňáka ve fantastickým čase 12:54:55 a na pivo už pak s náma nešel.
Na závěr nutno říct, že velkej dík patří našemu support týmu Gabče se Šárkou, který nás povzbuzovaly a mazaly krémem proti slunci a bez kterejch bych to nedal, dál pořadatelům za zajištěný občerstvovačky, kde bylo do poslední chvíle všechno co jsme potřebovali a celej den studená voda na ochlazení, místním dobrovolným hasičům, kteří nám na několika místech dělali sprchy proudnicema a taky Lubošovi, Bohdanovi, Pavlovi a Míše, protože vžycky potěší potkat známou tvář.

Kulda

 
 
 

Tanga v Hájecký

22. června 2017 v 10:29 | Gadži
Tropické vedro, příslib sexy obsluhy v Hájku a studené pivo u Vlášků, poněkud narušilo pupkaní cyklomorálku, dlouho, dlouho 14 startujících otálelo s odjezdem a vymýšlelo, kam pak by se jelo, abychom na půl osmou dojeli do Hájecký a jestli si dát cestou ještě jedno či se vykoupat, či obojí. Volba padla na koupačku v lomu za Velasem a pak přes pastviny do cíle. Cestou jsme ještě zkontrolovali Márovo bar, Becherovku měl ledově vychlazenou, v pořádku. Sršáň se zabarikádoval, nebo fakt nebyl doma, tak tam musíme znovu na kontrolu jindy. Těsně před cílem ještě malá revize Olafova báru-slivka též v pořádku, jezírko koupací, jen Burák byl smutný, již po několikáté ten den se dožadoval klobás, ale zase marně, tak si aspoň v jezírku svlažil svou zpocenou hlavu a jak tam tak ležel na břehu s hlavou ponořenou do vody, Dykot ho nazval rypoušem sloním a bylo to trefné. Nicméně to pravé safari nás čekalo až v Hájecké hospodě, kde se Víťa chystal splnit úkol z prohrané sázky -tedy obsluhovat v tangách- nebyla to tenda úplně tanga -ale pánské boratovské monokiny, ale že se spodní část mezi půlkam vytrácela a dostatečně zařezávala, bylo to v pořádku...chvíli teda nosil vpředu zástěru,ale pak i tu na naléhání sázejících odložil. Obsluha mu šla hezky, smažáky, řízky a piva našly své adresáty a zejména dámská část osazenstva byla uchvácena. Jen místní štamgasti dobrovolně opustili svůj stůl a radši seděli venku a s vykulenýma očima si vyprávěli, co se děje vevnitř. Úkol splněn.


Gadži

Výsledky KOLOVÁK 2017

19. června 2017 v 23:52 | Dykot

Samečci:
1. SEB 1:08:08
2. Mára 1:08:35
3. Filip 1:09:11
4. Vítek Z. 1:09:28
5. Pavel 1:12:35
6. Lubo 1:13:38
7. Víťa V. 1:15:22
8. Krči 1:16:20
9. Štěpán 1:29:15
10. Martin S. 1:30:25
11. Gadži 2:01:26
12. Jéňa 2:02:15
13. Itsbina 2:02:33
14. Kulda 2:02:55
Samičky:
1. Renča 1:13:25
2. Lenka S. 1:30:25
3. a 4. Gabča + Lucka 1:25:08 1:26:22 tak trochu DSQ, nedodržení trati... :-)

Dykot

pozn.správce blogu -mám tu vzkaz: "komise Jury s okamžitou platností zrušila na příštích 20 ročníků dámskou kategorii, lébrž prý nerada na takovéhle srandaakci řeší holčičí protesty a odvolání. Kdo chce může závodit s chlapama" :-)
A velkýma alkopivama, dodávám já -nebo budu startovat od stavidla, pojedu na elektru a poběžím jen ten kus kolem Kolováku Mrkající

Pivní biketriatlon Kolovák 2017

19. června 2017 v 13:27 | Gadži

Čtrnáctero mužů a kvarteto žen se sešlo na startu již 14. ročníku. Pro někoho premiéra, pro někoho možná derniéra (bez elektra já už nikdy nahoru cestou z Březové). Počasí jako vždy nepřálo pivům, že ke konci by se v nich daly ohřívat párky, ale narozdíl od většiny předchozích ročníků bylo výjmečně koupací,že do vody vlezla i spousta lidí dobrovolně.
Zatím co někteří Pupkani a Pupkanky byli ochotni riskovat život a zdraví ve vlnách Kolováku, při konzumaci horkého piva, při prudkých sjezdech pod Vítkovou, při nekonečném stoupání z Březové na Okružní stezku a pak i při nebezpečném běhu lesem, jiní vsadili na jistotu a neodstartovali - Dykot se vymlouval na naraženou patu, Jarda na srdce, Sršáň si hrál v pískovišti, někdo se dokonce skryl v zahraničí s jinou sportovní skupinou či na dovolené. Jinak se závod vyvedl hezky. Jen bych příště prosil opatřit guláš cedulí " JEN PRO ZÁVODNÍKY", zbylo na mě strašně málo. Jinak se musím se pochválit za svou skvěle vymyšlenou taktiku-plán byl- lupnout tam pivo, první skočit do vody, plavat co to jde, vyskočit z vody, nedat si cigáro, vychutnat si pivo , skočit na kolo, pod Vítkovkou nespadnout, v Březové se nezdržovat, vyšklapat to v sedle od králíkárny až na Okružní cestu a pak už to nějak dojet, s třetím pivem se nemazlit, protrápit se během a s Vítkem si to rozdat při pití posledního exáče. Tak úvodních 30 vteřin to fungovalo dokonale, pak už to bylo celé v prdeli. Pivo jsem měl v sobě jako první, tak jsem si mohl vychutnat skok do nezčeřené vody, plaval jsem prsa jak o život a až skoro k úrovni stavidla jsem si držel prvenství ( rekord!), pak mi došel dech a nějakých 200 metrů k břehu jsem se tak akorát snažil se neutopit a navíc najednou se kolem mě začla vřít voda,mrskat se vysportovaná těla a rázem jsem byl poslední.... asi málo kdo ,když se 5 minut topí, má pak chuť na teplé pivo,ani já ne , tak s tím druhým jsem se dost potrápil a vyrazil jsem úplně poslední a osamocený na kolo.....další část plánu (nespadnout jako loni) také nevyšla, když jsem si místo páčky teleskopky hamstnul na přední brzdu a vyzkoušel jsem si parakotoul přes řídítka do listí pod Vítkovkou. Ani v Březové by mě potencionální trenér asi nepochválil-tam si totiž vychutnávali studenou Plzeň Itzbina, Kulda a Jéňa, tak jsem si dal aspoň nanuka. A čudku.... a změnil jsem plán ... že to celé z Březové vklidu vytlačím ..a to se povedlo, akorát chlapci na mě museli asi 4x čekat nemluvě o běhu....o ten jsem se pokusil asi 2 x a jen na pár vteřin -- vždy při průběhu prostoru startu a cíle. Odměnou chlapcům za čekání na mě bylo, že mi poslední pivo zas začlo šmakovat (a chyběla mi ta studená Plzeň cestou), tak i když jsem si říkal, že budu schválně pít pomalu, nechal jsem se fanoušky vyhecovat a nejrychleji z naší čtveřice to poslední spolknul a rázem se nespravedlivě z posledního místa posunul na své rekordní 11. místo. Že jsme byli v cíli asi hodinu po těch prvních, neřeknu vám,jak to probíhalo na špici. Kompletní výsledkovou listinu by mi mohl poslat Dykot.
Pamatuji si (matně) bednu:
1. Seb
2.Mára
3.Filip
(4. Vítek)

Pak proběhlo tradiční vtipné stříkání pivem po medailistech a rozhodně zkrátka nepřišel ani šéforganizátor Dykot ( nejdřív teda strašně vyplísnil Pepu, že bude smrdět pivem, když ho pocmrndal asi 3 kapkama a jen co to dořekl, tak ho závodníci komplet zlili asi pěti pivama od hlavy až k té údajně naražené patě)
No krásné to bylo. Dík.

Gadži

Opožděný report z 23. ročníku Artíku.

18. června 2017 v 21:03 | Autor: Zbyněk/Itsbina
Předpokládalo se, že účast pupkanů bude hojná, ale nakonec Jarda obratnými vemlouvavými triky a sliby zmanipuloval jen několik borců. O to více jsme se všichni těšili. Někteří se zúčastnili už páteční etapy. Ale hlavní boj začal v sobotu. Itsbina s Jardou a s Vítkem dorazili v sobotu dopoledne právě v okamžiku, kdy na zahradě mezi stany hulákal právě probudivší se Burák své do-re-mi-fa-so-la-si -do.
Každá dvojice dostala mapy a bodová ohodnocení jednotlivých stanovišť. Vítek nervózně přešlapoval a hledal, která dvojice stojí za to, aby ji dotáhl k vítězství. Nakonec se mu to skutečně povedlo s dvěma tukany, které uštval k smrti. Ještě před etapou proběhla časovka v pěkném hrbolatém terénu, kde se ale pupkanům dařilo se střídavými úspěchy. Stejně jako v krasojízdě druhý den. Vlastní etapa jak v sobotu, tak v neděli proběhla za krásného počasí v krásném prostředí v okolí Manětína v přírodním parku Horní Střela. Někteří pupkani přijeli pouze závodit. Jiní jako Itsbina, Jarda a Martin Sobota si užívali přírodní scenérie včetně řady osvěžujících brodů po trase. Ochutnali i řadu stejně osvěžujících moků v hospůdkách po cestě. Páteční i sobotní večer byl prodchnutý vůní a chutí grilovaného masa a řízného piva. Hudební produkce byla spanilá, s občasnými erupcemi Burákových specialit. Někteří borci šli spát až za svítání, ale na jejich výkonu se to téměř neprojevilo….
Dík patří organizátorům, hlavně Kubovi za vynikající organizaci sportovně i společensky jedinečné akce.
Zbyněk/Itsbina.

Traséři Laurel a Hardy, říkal Filip. Aneb lázeňské lesy jinak

15. června 2017 v 13:35 | Gadži
U Vlášků velice početná skupina asi 15 lidí.
Že jsme si chtěli projet kus trasy našeho triatlonu, s kolem sršícím energií jsem to navrhoval vzít přes Tři kříže, Goethovku, Vítkovku a Březovou zpět na Vítkovku a tam zakempovat. Seb doladil detaily a protáhl to neudržitené stádo bejčků Drahovicema ke hřbitovu. Tu měl někdo defekt, tu někdo předjel traséra či měl nutkání si cestu vylepšit o brdek a nebo jen včas nezabočil, takže jsme se v takové roztříštěné formaci mínus dva lidi sešli u cesty Na Milíři a pak po ní již zase v šiku pokračovali až k chatě, o které jsme říkali, že se jmenuje Bezejmenná(ale když teď koukám do mapy.cz, píše se tam chata u Černé Marie), kudy vede i trasa triatlonu...no jetelný to dolů je, děvčatům však zde doporučujeme přes ty šutry, klacky , větve, přírodní schody a bezva hromady listí, které v sobě občas nějaký ten balvan také schovávají , kolo radši bezpečně snést...až na cestu, která vede vlevo k můstku , též přes hromady listí se šutrama...Pak už to šlo hladce, dojeli jsme do Březové, kde jsme se na zahrádce hospůdky za Vítkovo peníze osvěžili,že má dnes svátek. Osvěžovali jsme se asi dost dlouho, protože když nám Mára s Jirkou z Vítkovky volal, kde jsme, už jsme odhlasovali ,že Vítkovku vynecháme. Též Míra byl překvapen ,že je u letiště sám. Háječtí chtěli do Hájecké, my ostatní spíše do Evropáku či Nároďáku a řešilo se kudy...jestli to vzít po Kolonádě ...je to přece od slovka kolo a ruského nado, tedy na kolonádu je kolo je třeba....nebo jinudy. Kopcůchtiví to nakonec vzali do kopce kolem vodárny, proběhla kochačka z Jungmannova altánu, Vítek si vrznul na zvon a jeli jsme k Linhartu,kde ještě jedna pětice,co neměla dost, se rozhodla to vzít přes Aberg, pak ale cestou dolů, i když hrozně chtěla, netrefila tu správnou odbočku na Evropák a cesta ,po které se dala, se postupně v lese vytratila, zůstaly je popadané stromy, větve a hromady kamení, listí a křoví celkem prudký kopce, svažující se kamsi, kam se i lesní zvěř bojí a kde by to Burák miloval....kousek z kopce jsme i kola poponesli, to fakt nešlo, promlaskali jsme se bahýnkem a nakonec na cestu lidskou natrefili....jak se ukázalo, octili jsem se zpět mezi Březovou a Pošťákem...tak jsme si to dali znvou lázěnskými lesy pod dianou pěšinama a cestou na Myslivnu a pak Lesovnu, odkud už jsem tu správnou cestu na Evropák trefili....Tam už pár lidí bylo + těsně po nás dorazila skupinka, co to vzala přes Nároďák. Pobavila nás hláška, když se barmanka na někoho ptala ,zahlásil Víťa: to je takový naš maskokot. Pak jsem objevili, že Itzbina má v pátek svátek a bylo zase co pít.

Připomínám: 1.)Kolovák v neděli -straz 11, start 12 a trasa nebude značená.
2.) Dykot nedodal report ze Smrku
3.) čekám report z Artíku, kde též několikero Pupkanů reprezentovalo.

Skoro report

8. června 2017 v 12:18 | Gadži
Včera nás v 17.30 U Vlášků 12...cíl byl jasný v 20.00 Evropák, kam nás pozoval novomažel Capouš. Jak si zkrátit čekání na řízky a pizzy sportem vymyslel Dykot (který by lépe popsal nejen geografickou část projíždky, ale že slíbil, že ještě napíše report ze Smrku a já byl večer ořízkován a opizzen, tak jsme kývl, že středeční report napíšu já), do Tuhnic na Martinovu slivku nulku jsme dojeli po asfaltu, pak se ponořili do lesa a přes pár brdků někdu u Linhratu to vzali do Doubí, zas kus trailíkem sjezdíkem v lese směrem na Svatošky, jsme ale nedojeli a vrátili se k novému mostu na cyklostezce do Tašovic, vyšlápli si jedem príma prudký výjezd po betonu a odměnili se sjezdem lesní pěšinou zpět do Tašovic, lehce zmokli, ale čas se již nalnil tak hurá do Evropáku. A IM ( nebo 1/2 IM ?) Barták už tam byl.

Evropácká/pupkaní část Capoušovi svatby se rovněž velice vydařila, proběhly slíbené řízečky, pizzy, tekutiny...až chlad a omrzliny náš brífing na zahrádce před desátou ukončil, dovnitř s kolama se většině nechtělo, tak jsme se spořádaně rozjeli ještě za světla k domovům.

A BACHA:


Změna změny změny (ze soboty na neděli, z něděle na sobotu, ze soboty na něděli)

- TEDY SEJDEME SE NA KOLOVÁKU V NEDĚLI 18.6.2017 kolem 11.hod. (START ve 12 hod)


A na 28.6.2017 si trasérství zamluvil Itzbina! A v cíli u něj doma nás v ortopedickém stylu jako loni pohostí koleny!!!

NEJDEK ! report od Dykota

1. června 2017 v 21:10 | Dykot
NEJDEK !
No my vlastně v Nejdku nebyli, ale nevadí. Nejdek, spisovně Nýdek (stejně jako pejsek, spisovně písek...) zůstal včera nedobyt, ale nevadí.
Na startu U Vlášků bylo tak narváno, že půlka Pupkanstva dřepěla v chládku vevnitř, půlka se pekla na terásce. Po zavodnění a rozpravě jsme jako tým A vyrazili po žlutý loukou do Sadova, kořenovkou na Velas, podél podnikatelských barok až rokok loukou do Niv, kupodivu odolali lákavého posezení u hnusného a drahého ruského super super piva a pelášili přes Děpoltky a smradlavou koňárnu na Highway No. 220 richtung Nýdek, pak přes muničák, sjezdíkem a následným brdkem za brodkem, který dal tradičně pouze Vítek s prstem v nozdře, na cestičku nad Novou Rolí. No možná by zabodoval i Burák kdyby ho krásným hitem nesundal Itsbina. Pak jsme výjezdem po zelený pronikli do Smolných pecí, vystoupali romantickou pěšinkou abysme se následně spektakulárním sjezdem kančí stezkou vyloupli u Rolavy v Pozorce. Během nudného a nekonečného asfaltového výstupu na Suchou jsem byl na pokraji kardiopulmonálního zhroucení nucen vyslechnout nesouvislé Burákovo vyprávění, ze kterého jsem si odnesl poznatek že není radno sjíždět na jaře na kajaku rozvodněnou Rolavu, kór když jste na kajaku nikdy neseděli... Poučné! :-)
Ze Suchý jsme přes borůvčí, klacky a makadamy sesvištěli do Nový Role, cestou jsme část bajkerů poztráceli, abysme se znovu shledali v hospodě u mostu. Tam jsme se asi na hodinku zamysleli a zafilozofovali, Olaf snědl několika kamarádům tatranky, zapnuli jsme blikačky a sprintem přes cyklostezky dorazili až do Hájecké hospůdky, nesmyslně bloudícího a snad dokonce odcházejícího Kuldu s Jéňou jsme spořádaně vrátili ke stolu, rozplakali jsem se nad chilli klobásou a celý ten krásný den zapili.
Bylo to hezké, a na tacháči přes pade.....
Dykot

Nejdek?

1. června 2017 v 10:07 | Gadži
Jsou dny, kdy sice slunce svítí, nebe je bez mráčku, pivo je vychlazené a friťáky v hospodách čekají na ponoření dobrot, ale po příchodu z práce se cítím naprosto bez energie a nejradši bych si dal šlofíčka až do večeře a pak šel rovnou spát. Ale, že je středa, pupkaní čest člověka nutí vyrazit na šlapadle k Vláškům, tam si dát jedno chlazené a pokračovat někam dále...a že jsem si po minule Spešla zapomněl dobít, musel jsem na GT. Trochu jsem se bál, protože mi na něm blbne přehazka, má fyzička nestojí za nic a kraťasy jsem málem nedopnul a na whatsappu padaly různě divoké návrhy a věřím,že kdyby byl Mt.Blanc o něco blíž, jistě by si na něj včera někdo chtěl vyšlápnout. Tak když početný peloton startoval, radši jsem se držel stranou a když se rozplynul prach rozvířený týmem Á, spadl mi kámen ze srdce-nezůstal jsem sám, ale s Kuldou a Víťou...tak jsme vymysleli, že pojedem někam, kde je krásně...přes kořenovku na Velase u Páji bylo. Kuldu pak po čase naháněl Jéňa do domácí stáje, tak nás opustil a my si to s Víťou dali v pohodovém tempu kolem super super piva , kde nikdo,nikdo až na majitele nebyl, přes Nivy na Mezirolí,pak loukou do Rosnic a odtud do Novissima, kde nás po setmění již lehce promrzlé(bylo jen 21 st.) a značně přežrané při odjezdu zastihla část týmu A, vracející se odkudsi z Nejdku....byli tak strašně žížnivý a natěšení, že jsme radši prchli a nechali je svému osudu....