27. června 2017 v 9:40 | AUTOR: Capouš
Kulda napsal obsáhlý a přesný report, takže jen doplním mé postřehy. Když vyhlásili, že se poplave bez neoprénu, myslel jsem že mě klepne, ale ve vodě jsem pak nakonec byl rád, protože jinak bychom se asi fakt uvařili. Kraula občas střídám s prsama, rychlost je stejná, ať plavu, co plavu

Z plavání vybíhám asi 10 minut za Jéňou a 10 minut před Kuldou. V lehkém zmatku se převlékám (zapomněl jsem se samozřejmě namazat krémíčkem na opalování

) a vyjíždím na kolo. Jede se mi dobře, žádná krize, pár borců i předjíždím, v polovině průměr kolem 33 km/hod. Od poloviny pak ale začne ještě k tomu vedru dost foukat vítr, kterej mi přijde, že je pořád proti a pocitově jako by mi někdo furt do ksichtu foukal fénem. Kolo nakonec dávám za 5:40 a v relativně dobré náladě se vrhám na maratón. Po 3 km mě nálada okamžitě přešla... Trasa vedla převážně po cyklostezce mezi poli, totální výheň, nemůžu se pořádně nadechnout. Poctivě stavím na každé občerstvovačce (doma pak z hodinek zjišťuji, že to bylo 16x). Dostávám do sebe pouze vodu a kolu a asi třikrát meloun. Asi po 12 km potkávám Honzu, trochu si zanadáváme a jdu na druhou část půlmarátonu - a to bylo peklo. Organizátoři se chtěli přiblížit pověstné legendární otočce Energy Lab na IM na Hawaji (jak to se smíchem oznámili na večerní rozpravě) a šoupli tam pár výživných kopečků. Kopce jdu pěšmo rychlostí důchodce a dolů silou vůle trochu nutím nohy běžet. V půlce maratónu mi v hlavě běží slova, že žádný pupkan ještě nevzdal (myslím že Olaf nebo David?) a indiánským během to nějak dokroutím do cíle. Hlídám si aspoň, aby to bylo pod 13 hodin. Po doběhu jdu hned na pokoj, kde se do mě dá taková zimnice, že si v tom vedru musím dát horkou sprchu. Drahé polovičce říkám, že kdybych chtěl ještě někdy něco podobného absolvovat, tak ať mi to připomene, že už nikdy… No dneska je úterý a už mám zase roupy, že by to přece jenom nemuselo být naposledy…
Capouš
:-D :-D krásný postřehy.