close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Pupkan není z cukru

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

MORAVIAMAN

27. června 2017 v 9:40 | AUTOR: Capouš
Kulda napsal obsáhlý a přesný report, takže jen doplním mé postřehy. Když vyhlásili, že se poplave bez neoprénu, myslel jsem že mě klepne, ale ve vodě jsem pak nakonec byl rád, protože jinak bychom se asi fakt uvařili. Kraula občas střídám s prsama, rychlost je stejná, ať plavu, co plavu:-) Z plavání vybíhám asi 10 minut za Jéňou a 10 minut před Kuldou. V lehkém zmatku se převlékám (zapomněl jsem se samozřejmě namazat krémíčkem na opalování :-) ) a vyjíždím na kolo. Jede se mi dobře, žádná krize, pár borců i předjíždím, v polovině průměr kolem 33 km/hod. Od poloviny pak ale začne ještě k tomu vedru dost foukat vítr, kterej mi přijde, že je pořád proti a pocitově jako by mi někdo furt do ksichtu foukal fénem. Kolo nakonec dávám za 5:40 a v relativně dobré náladě se vrhám na maratón. Po 3 km mě nálada okamžitě přešla... Trasa vedla převážně po cyklostezce mezi poli, totální výheň, nemůžu se pořádně nadechnout. Poctivě stavím na každé občerstvovačce (doma pak z hodinek zjišťuji, že to bylo 16x). Dostávám do sebe pouze vodu a kolu a asi třikrát meloun. Asi po 12 km potkávám Honzu, trochu si zanadáváme a jdu na druhou část půlmarátonu - a to bylo peklo. Organizátoři se chtěli přiblížit pověstné legendární otočce Energy Lab na IM na Hawaji (jak to se smíchem oznámili na večerní rozpravě) a šoupli tam pár výživných kopečků. Kopce jdu pěšmo rychlostí důchodce a dolů silou vůle trochu nutím nohy běžet. V půlce maratónu mi v hlavě běží slova, že žádný pupkan ještě nevzdal (myslím že Olaf nebo David?) a indiánským během to nějak dokroutím do cíle. Hlídám si aspoň, aby to bylo pod 13 hodin. Po doběhu jdu hned na pokoj, kde se do mě dá taková zimnice, že si v tom vedru musím dát horkou sprchu. Drahé polovičce říkám, že kdybych chtěl ještě někdy něco podobného absolvovat, tak ať mi to připomene, že už nikdy… No dneska je úterý a už mám zase roupy, že by to přece jenom nemuselo být naposledy…

Capouš
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kulda Kulda | 27. června 2017 v 10:09 | Reagovat

:-D :-D krásný postřehy.

2 Jéňa Jéňa | 27. června 2017 v 17:10 | Reagovat

No kucí, přece to bylo krásný a proto jsme si to užívali taák dlouho :-)
Takže nikdy neříkej nikdy:-)

3 Olaf Olaf | 27. června 2017 v 20:16 | Reagovat

Jsem na vás kluci Pupkanský hrd!
Pekelný podmínky příjemně navyšují euforii dokončení :))

PS:
Včera jsem se přihlásil na nejkrásnějšího Ironmana 1.7.2018 Klagenfurt.
Oficiální přihlášky budou cca za týden. Tak koukejte ať je nás tam co nejvíc:)

4 Stepan Stepan | 28. června 2017 v 6:33 | Reagovat

Já Klagenfurt furt až za rok.:-)

5 Gadži Gadži | 28. června 2017 v 8:19 | Reagovat

Já si myslím, že tyhle ironmanský triatlony vymyslel nějaký potměšilý pomstychtivý tlusťoch s pivem v ruce na gauči, aby vás pořádně potrápil a propotil a vy jste mu na to skočili ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama