..pokračování ..
Ráno vstanem v pět, nalepíme čísla na tělo, poslední přípravy a jdeme na
start. Připravíme se do plaveckýho a ve frontě na záchod potkáváme dva
čechy, se kterýma strávíme minuty do startu. Než přijdeme na řadu, chvíli to
trvá a ve tři čtvrtě na osm se vrhám do teplý řeky abych pokořil první
disciplínu. Plavu kanálem, kterej je dlouhej asi 300m a na za kanálem
začínám cítit proud, jenž jsme při sobotní rozplavbě neměli šanci poznat.
Proud je tak silnej, že první 1,5 km na otočku plavu hodinu. Rychlým počtem
zjistím, že to nemůžu dát v limitu, jedině že by to po proudu šlo o hodně
rychleji, síly dost ubyly. Ale cesta zpátky je fakt rychlá, což je vidět na
bójkách a mostech pod kterýma plavu. Takže se uklidním a těším se až vylezu
a sednu na kolo. přichází otočka a posledních 300m zase proti, kde je proud
jak prase, plavu 15 min a jsem skoro na místě! Sil už moc nemám, ale musím
zrychlit, abych se dostal do cíle. Poslední dva metry už stojím na místě a
pomocníci udělají provaz a vytáhnou mě z vody, protože jinak bych to asi
vzdal a nechal se odnést do moře! Nechápu jak si Olaf moh udělat v takovým
proudu osobák (WTF?!), asi mi zůstaly některý plavecký finty utajený
V depu tahám z batohu chleba se šunkou a sýrem, ketrej přijde fakt vhod, v
klidu posvačím a v deset sedám na kolo abych pokořil cyklistickou část
vedoucí Holandskem a Belgií. Jak mě řeka rozbila, kolo mi dodalo zase
energii. Dva devadesátikilometrový okruhy vedoucí malebnou krajinou a
venkovem, po silnici tak 20 km celkem, zbytek asfaltový stezky. Prostě
nádhera, bylo čím se kochat. Trať lemovali povzbuzující venkovani,
usmívající se policajti a dobrovolníci, ketrý na rozdíl od Otrokovic všichni
řidiči poslouchali a místo aby vjížděli do trasy, poslušně stavěli. Dva
brdky, který asi v místní krajině pořadatelé dlouho hledali si vcelku
užívám, nijak mě nezbrzdí a po sedmi hodinách a 11 minutách jsem zase v depu
a vydávám se na maraton. Trasa vede centrem města až na okraj, kde probíhají
obří párty a postupným pozorováním během čtyř okruhů zjišťuju, že se
povzbuzující nalejou natolik, že mám skáčou do trati a plácaj po spálených
zádech až některý závodníky odkloní ze směru. Ve druhým kole potkávám Olafa,
kterej už jde do cíle, tak si plácnem a já vyrážím na druhý půlmaraton. Tři
kola vydržím běžet, čtvrtý už prokládám chůzí a po pěti hodiách a dvanácti
minutách se dostávám do cíle, kde vytváříme fota, dostanu medaili a
finišerský tričko, jdeme pro kola a na hotel na zasloužený pivko. ty
zvládneme dvě, sdělíme si dojmy, emoce a pocity a jdeme do postelí.
start. Připravíme se do plaveckýho a ve frontě na záchod potkáváme dva
čechy, se kterýma strávíme minuty do startu. Než přijdeme na řadu, chvíli to
trvá a ve tři čtvrtě na osm se vrhám do teplý řeky abych pokořil první
disciplínu. Plavu kanálem, kterej je dlouhej asi 300m a na za kanálem
začínám cítit proud, jenž jsme při sobotní rozplavbě neměli šanci poznat.
Proud je tak silnej, že první 1,5 km na otočku plavu hodinu. Rychlým počtem
zjistím, že to nemůžu dát v limitu, jedině že by to po proudu šlo o hodně
rychleji, síly dost ubyly. Ale cesta zpátky je fakt rychlá, což je vidět na
bójkách a mostech pod kterýma plavu. Takže se uklidním a těším se až vylezu
a sednu na kolo. přichází otočka a posledních 300m zase proti, kde je proud
jak prase, plavu 15 min a jsem skoro na místě! Sil už moc nemám, ale musím
zrychlit, abych se dostal do cíle. Poslední dva metry už stojím na místě a
pomocníci udělají provaz a vytáhnou mě z vody, protože jinak bych to asi
vzdal a nechal se odnést do moře! Nechápu jak si Olaf moh udělat v takovým
proudu osobák (WTF?!), asi mi zůstaly některý plavecký finty utajený
V depu tahám z batohu chleba se šunkou a sýrem, ketrej přijde fakt vhod, v
klidu posvačím a v deset sedám na kolo abych pokořil cyklistickou část
vedoucí Holandskem a Belgií. Jak mě řeka rozbila, kolo mi dodalo zase
energii. Dva devadesátikilometrový okruhy vedoucí malebnou krajinou a
venkovem, po silnici tak 20 km celkem, zbytek asfaltový stezky. Prostě
nádhera, bylo čím se kochat. Trať lemovali povzbuzující venkovani,
usmívající se policajti a dobrovolníci, ketrý na rozdíl od Otrokovic všichni
řidiči poslouchali a místo aby vjížděli do trasy, poslušně stavěli. Dva
brdky, který asi v místní krajině pořadatelé dlouho hledali si vcelku
užívám, nijak mě nezbrzdí a po sedmi hodinách a 11 minutách jsem zase v depu
a vydávám se na maraton. Trasa vede centrem města až na okraj, kde probíhají
obří párty a postupným pozorováním během čtyř okruhů zjišťuju, že se
povzbuzující nalejou natolik, že mám skáčou do trati a plácaj po spálených
zádech až některý závodníky odkloní ze směru. Ve druhým kole potkávám Olafa,
kterej už jde do cíle, tak si plácnem a já vyrážím na druhý půlmaraton. Tři
kola vydržím běžet, čtvrtý už prokládám chůzí a po pěti hodiách a dvanácti
minutách se dostávám do cíle, kde vytváříme fota, dostanu medaili a
finišerský tričko, jdeme pro kola a na hotel na zasloužený pivko. ty
zvládneme dvě, sdělíme si dojmy, emoce a pocity a jdeme do postelí.
konec 2 části.