Vzhledem k tomu, že Whatsapp zabíjí blog, rozhodl jsem se Vám přiblížit ultrazávod zvaná Barokomaroton ve variantě ultra, tedy 100 km i zde. Původní plán byl jasný. Mám parťáka, poběžíme ve dvou, tak se to nějak doběhne... Jenže, pak Vám parťák 10 dnů před startem řekne, že na to kašle..., a máte o čem přemýšlet. Zkusit to nebo ne...? V pátek před závodem prší, co prší, leje. Déšť ustává až v odpoledních hodinách a předpověď na pozdnější noc a ráno je příznivá (pršet už nemá). V sedm večer přijdeš domů z práce a před půl desátou už sedíš v autě směr Plasy. Tam přijíždíš v půl jedenáctý. Jdeš se odprezentovat. Kdosi z těch, co už jsou na místě Ti nabízí pivo. Neváháš a dáš si velký startovní. Pak už jen převlíct, vzít vše potřebné a hurá na start. Je nás necelá padesátka. Zapneš čelovku a po startovním výstřelu "Hurá, vstříc noci". Zpočátku máš dost sil, tak běžíš docela rychle a máš pocit, že by to snad mohlo i jít. Už po desátém kilometru ztrácíš skupinku, které jsi se zatím držel. Pak Tě pohlcuje tma na chvíli i samota. Všude kolem mokro, mlha, viditelnost místy tak na 2 metry. Brejle se Ti mlží, tak je sunáš a běžíš bez nich. Cestou z Manětína k Čoubovu mlýnu kličkuješ mezi loužemi a občas se nestihneš některé z tisíců vyhnout. Za čoubákem na chvíli dobíháš běžce před sebou, který Ti pak opět mizí ve tmě. Cca na 25. kilometru ho dobíháš (nebo se nechal doběhnout..?) a další/delší úsek už běžíte ve dvou (ještě, že tak, sám bych to nedal). No běžíte, občas, častější je chůze, hlavně do kopce. Od půl šesté se začíná pomalu rozednívat. Cestou potkáme několik občerstvovaček (na jedné se dozvídáš, že je asi + 6 :-) ), abychom se kolem osmé objevili v Chyši a vydali se na cestu zpět. Přichází déšť. Naštěstí krátký, tak ani moc nepromoknem. Návrat zpátky do Plas je pomalý a ještě pomalejší. Začíná Tě bolet úplně fšechno, ale ze všeho nejvíc nohy. Na druhou stranu se vzdálenost do cíle každým metrem zkracuje. Tak kolem 70. kilometru nás dobíhá (a na chvíli i předbíhá) jakási blondýna s podporou na kole, který jí veze proviant, tak nemusí zastavovat na občerstvení. Chvíli se s ní předháníme, až jí nakonec definitivně setřásáme někde za Čoubovo mlýnem. Zde začínáme potkávat závodníky maratonce. Hned za Čoubákem Davida Magliů a před rozělením "naší" a "jejich" tratě i Štěpána. Následuje posledních asi 15 km do cíle. Nejdelších 15 km, které si dovedete představit. Ale, když už jste tady, tak je prostě dáte. Víte, že ofiko limit pro doběh je 16 hodin, tak to prostě zkusíte. Silou vůle (jinak to už nejde) probíháte (spíš se došouráte) do cíle celých 29 sekund před 16 hodinama. Žádné ovace, jen vám někdo na krk dá malinkou medaili a někdo další šerpu s nápisem Ultraborec. Cítíte se spíše jako Ultrad..ebil. Ale v cíli jste. Tam čekají výborný koláče, voda a opět jonťák. Dáváš si vše. Pak se dobelháš k autu. Převlečeš se (trvá ti to tak 20 minut a kdyby to někdo točil a potom promítal, tak někdo nasměje), zajdeš si do místního pivováru pro pivo na večer, sedáš do auta a jedeš dom. Po asi 40 hodinách bez spánku toho máš docela dost, tak si dvakrát zajedeš kams nechtěl. Třikrát Tě přemůže chviličkový mikrospánek, ale dom přijedeš nakonec vcelku. Dáš vanu, jídlo a pak konečně můžeš usnout. Když se vzbudíš, bolí Tě úplně, ale opravdu úplně všechno,... ale to už je jiná pohádka :-)
BarokoUB (UD) Martin
P.S. Počítám, že report z maratonu dodá Štěpán či Mára...
takhle horký (a mokrý) kecky ze čtení jsem asi nikdy neměl, jak říká klasik KOMU ČEST - TOMU ČEST !