Předpověď počasí na sobotu byla nemilá a nemýlila se. Bylo fakt dost hnusně, ale i tak jsme se sešli U Vlášků na terásce Olaf, Dykot, Mára, Sršáň, Jarda, Kulda, Jéňa, Seb, Lubo, Martin, Filip, já a v doprovodném vozidle Capouš. Závodníci dali povinná dvě startovní a v cca 14.40 hromadný start. Ten se teda musel třikrát opakovat- někdo řek třidvajedna-teď a vyrazil, ale Dykot ho vrátil, že ještě nemá natočený kolo do směru. Tři- dva-jedna start. Pět lidí vyrazilo...ale Dykot zase--né ještě ne- ještě neseděl na kole. Tak se museli vrátit. A než se natočili do směru, řekl sám: Teď je start. A vyrazil. Na první kontrole v budoucím bistru U Sršáně byl první. Že byla zima jak v morně, bylo třeba se chtě nechtě ohřát ohnivou vodou. Než flaška dokolovala, i když si toho moc lidí nevšimlo, Dykot už zase nasedal na kolo, že prý závod furt pokračuje. Když mizel v dáli, akorát Olaf se rozhodl ho stíhat. Zbytek na sebe čekal, hlavně na Sršáně, který,když už měl branku zamčenou a sedal na kolo, ještě se rozhodl vrátit pro zapomenuté světlo (které mu pak stejně v noci nesvítilo). Pelon znovu vyrazil, drtivá převaha přes oblíbenou bažinatou cestičku mezi Dalovicema a Sadovem, kde první kusy, co jsou zvyklé na pomoc motůrku, začali odpadat. Ale Mára, Kulda a Jéňa mě neopustili a vyčkali. A pobavil mě Mára, zatím co se na kořenovce kochal a já v tu chvílí už dostával křeče a sotva popadal dech, když prohlásil, jaká to je paráda, jet si závod takovým volným tempem....Společný dojezd na plánované 9-12.místo, když jsme se navzájem drželi za ramena, nám pokazilo protijedoucí auto, které se bohužel zastavilo těsně za cílovou páskou a neuhnulo ani centimetr. Dykot se v cíli ze svého "taktického" vítězství tak hezky radoval, že ani nikdo proti jeho podezřelému startu nevznesl protest, přestože sám pro jistotu hnedle asi 4 lidi diskvalifikoval za nedodržení trasy.
U Páji v hospodě bylo náramně útulno a již z dálky voněly pečené kachny. Pivo bylo chlazené, kachny se v ústech rozpadaly jak malomocné , dvoubarevné zelí a tři druhy knedlíku vynikající a bylo toho hodně(a Sršán měl káču speciálně bez kmínu! ). Do toho pár hlenů a už bych si ten štrůdl se šlehačkou a zmrzkou ani nedal, ale když si ho Jarda objednal a pak odjel a nikdo ho nechtěl a Dykot měl svůj, co jsem měl dělat? A asi jsme furt vypadali hladově, protože v devět nám z kuchyně poslali plnej talíř nakrájené tlačenky s cibulí a chlebem ...to bylo žrádlo. Na slehnutí ideální, protože před tím se mi při říhání dost vracela šlehačka do krku i nosu, pak už ne. Problém nastal až při odjezdu resp. při oblékání - s Dykotem jsme se dost trápili, jak si s tím narvaným panděrem nandat návleky na boty a nepoblejt se...ale šlo to--- raz- dva -tři hluboké nádechy, pak ještě hlubší výdech, zadržet dech, hluboký předklon a je to tam.
Návrat domů za mrholení ale v poklidu.... hezké to bylo.
Návrat domů za mrholení ale v poklidu.... hezké to bylo.
Gadži