Pupkan není z cukru

Červen 2018

13. BAJK - TADY JE BURÁKOVO...

30. června 2018 v 23:06 | Autor: Dykot
Burákovi už bylo blbý, že jezdí jenom občas a že jezdí na start pozdě, a udělal chlapský rozhodnutí- poslal celou rodinu letadlem do Chorvatska, takže U Vlášků byl včas, rozesmátej a s nádhernou trasou v hlavě. Po startovních pivech se zvedla početná Klagenfurtská skupina, nasedla na futuristicky vyhlížející velocipédy z ušlechtilých materiálů a vyrazila kochat se asfaltovou prérií. Terénní zbytek čítající pět bajkerů se vydal stoupat okolo Thermalu (pokochali jsme se birazním výhledem na Vary přes rozpadající se prázdný bazén), okolo Jara (to už prej taky neni bordel, kam ty Vary spějou...Zamračený , pak Turgeněvovou pěšinou na Hůrky, Vítkovku, Kolovou a Pilu, po modrý a zkratkou k červenýmu kříži, pak dolu a doprava a nahoru.... No a pak Burák zavelel za mnou a držte mi palce, a zmizel v nějaký díře v lese. A stálo to zato! sjezdík, výjezdík, panoramata, brod, roztomilý Itzbinovo vystoupení z vozidla, a vynoření se v Nových Stanovicích. Pak sjezd lesem ze Stanovic do Březový kde kotvíme v hospodě - teď mi kurva vypadnul ten název - u točny autobusu.
Poté co naštěstí došel vepřový jazyk i konečník, na což si Víťa, Filip i Burák k mému naprostému zděšení dělali chutě až si olizovali (jazyky a konečníky), začali jsme se naštěstí věnovat civilizovaným pokrmům, jako kulajda, boršč, vepřový nudličky s hranolkama, palačinka s lesním ovocem a slanečci, plzeň, znalecky jsme hledali jemné rozdíly mezi finskou vodkou a ruským standartem, lehce zmatenou pani vrchní jsme úplně rozhodili tvrzením, že přece v týhle knajpě na jídelním lístku mívali mývaly!!! A taky jsme jí v naprostý tmě tvrdili že až to všechno sežerem a vypijem, jedem na kole do Chebu, a ona nám vysvětlovala že bacha, v Doubí je zavřenej most a musíte do Jenišova.........
No potom před Thermalem zbaběle zmizeli Filip, Víťa i Itzbina ke svým domovů a jenom já neodolal Burákovo lákání do vinárny u sv. Václava, což je neuvěřitelnej úkaz- hospoda jak vystřižená z osmdesátek, schovaná mezi naprosto luxusníma hotelama pro rusáky který přetýkaj platinou a kaviárem. Tady to přetejkalo nefiltrovanym Chodovarem za 33,- Kč (!) a domácí pálenkou z medoviny. Obsluhoval nás sám principál, jmenuje se kupodivu Václav a je určitě svatej protože má krásný bílý fousy. Když jsme probrali všechny problémy lidstva, jeli jsme domu.
Byl to Burákovo večer!!!


Dykot

KOLOVÁK 2018 - MAGICKÁ PATNÁCTKA

30. června 2018 v 23:00 | Autor: Dykot
Již 15. ročník legendárního sportovně alkoholického survivalu se vrátil ke kořenům, a po několika krásným počasím rozmazlujících ročnících si pro nás pivně-triatlonový guru Jára na nebesích připravil krásných 15 stupňů s občasnými přeháňkami. I přesto a i přes neúčast několika tradičních matadorů se účast vyšplhala ke krásným 15-ti kusům. Po loňském zrušení holčičí kategorie měly všechny pivo milující triatletky možnost se zúčastnit v jediné hlavní Open kategorii, ale pohled na 4 půlitrové Kozly zřejmě vydržela jen Marcelka, která takto byla jediným závodníkem nosícím ženské pohlaví.
Voda oproti vzduchu nezvykle teplá a zvykle kalná- konzistence sinicového bujónu, Kozel nezvykle ledový a lahodný. Do vln se první vrhám já, z vln se první vyvrhuje Michal, pak už tak nějak o čele závodu ztrácím přehled a tvořím s Kuldou, Honzíkem V. a Marcelkou tým Z a v pohodě a v klídku se přesunujeme do Březové, kde si u Vietnamky frajersky dáváme plzničku a velkýho panáka Tuzemáku. A protože nikdo nemá mobil- slibujeme si, že si tuhle situaci budeme rozhodně až do smrti pamatovat! Výklus kolem Kolováku v exhibičním tempu a posledního Kozla dávám s chutí na EX.
Byla to vydařená akce, cestu domů v lijáku si pamatuju jenom matně.
K výsledkům jen drobná poznámka- překvapením na bedně je krásné druhé místo Filipa. Naopak Vítek i Michal předvedli výkon který od nich všichni čekali... :-)
Tak zase za rok, kamarádi...!!!
1. VÍTEK 1:02:09
2. FILIP 1:07:45
3. MICHAL 1:09:51
4. SEB 1:11:56
5. MÁRA 1:11:57
6. MARTIN S. 1:12:42
7. VÍŤA 1:13:31
8. JARDA 1:14:56
9. JÉŇA 1:16:20
10. ŠTĚPÁN 1:26:15
11. DYKOT 1:54:42
12. PÉŤA 1:54:47
13. MARCELKA 1:55:15
14.-15. dělené místo KULDA a HONZÍK V. 1:56:20
Mimochodem, 15 je atomové číslo fosforu, 15 je MiG i F-15 Eagle, Pesach začíná 15. den židovského měsíce nisan, 15 hvězd je na vlajce Cookových ostrovů, Česko má 15 ministerstev, Oddělení následné péče Psychiatrické péče II. Praha - Bohnice má kupodivu číslo 15, v 15. kapitole na 15. řádku evangelia dle Matouše Nové bible Kralické Petr žádá Ježíše: "Vysvětli nám to podobenství." Já měl v neděli po Kolováku na prdeli 15 beďarů!!! Je to všechno skutečně jen náhoda?




20.6.2018

22. června 2018 v 12:38 | Vítek

Z takřka povinného postsvátkového trasérství, který jsem anoncoval na vocase, se vyklubala jak jinak cesta do Stružné. Jak jsem předpokládal , nezúčastnili se všichni největší srabi, co si říkají " tvrdý pupkanský jádro", ale zase nemohli mít kecy na dva příchozí novice Prtíka na ekole se švárou Pájou. Když se Štěpán dozvěděl o cíli, protáhl ksicht a startovní pivo mu zkyslo v mordě. Krom těchto zmíněných se posilnilo velkým a malým ještě dalších 6. Byl jsem tvrdej a vyhnal jsem je 17,45 na trasu s novýma prvkama přes Drahovice pod 3+++, přes hvězdárnu a Hůrky na Vítkovku. Mára cosi navrhoval jet sjezdem na březovkou část piváku kolováku, ale žízeň a hlad mě přiměla držet se kratší varianty na východ. Takže přes Kolovou kolem ranveje do Pily a po žluté, pak doprava brodíčkem k žalmanovské polňačce. Pro krásu houpavých sjezdíků a výjezdíků a slušnou kondici se zarputilostí pupkanů jsem zbytek teamu protáhl brodkem Mlýnskýho potoka přes Peklo, Novou vísku k Tašovickýmu lomu a dorazili jsme to přes pražskou do Stružné. Mínus jeden pupkan Filip se oddělil prý domů??...ha,ha,ha… po Vítkovce s vyhžezlou duší, kterouž se úspěšně pokusil zahřeznout igelitkou ikea. Jelikož všichni jeli spořádaně a jak draci, dopřál jsem jim jednu plzeň na návsi, ..ta zasyčela. Pak už jen piánko dorazit do 117, koupačka, naražení sudu, bůček, saláty,krkovička na grilu, mokrá buchta… ženy…zpěv…, sud zasyčel.Torza pupkanů se pak ve tmě vydávají zpět dubinskou šikanou k Ohři a pak časovkou podél řeky k domovům. Jen zkušení Míra se Štěpánem ještě pobudou a vyčkají na odvoz. Taková byla další, myslím vydařená středa.

V.

11.vyjížďka

14. června 2018 v 19:58 | Autor: Zbyněk "Itsbina"
Vyjížďku jsme zahájili u Nosorožců tradičním čekáním na Godota/tentokrát byl ale protagonistou i Kulda/. Zlomyslný trasér poslal na wats up naléhavou zprávu, že opozdilci nás mohou dohnat v hospodě ve Vítkovicích. Ti se však nenechali zmást a dohnali nás ve Vojkovicích v hospodě u trati. Občerstvili jsme se nefiltrovaným ležákem, který ale už od pohledu připomínal kalnou a zpěněnou moč zabřezlé klisny koně Przewalského a také tak chutnal. Ještě jsme stačili zapózovat před fotící paní hostinskou a raději hned vyrazili pryč, abychom nemuseli riskovat intoxikaci další dávkou místního moku.
Cesta vedla částečně kolem řeky, aby se od ní ještě několikrát vzdálila. Po krátké době jsme dorazili k silnici na Horní hrad. Tam čekala obávaná modrá značka směr Stráž. Ta je nechvalně známa svým převýšením alpského rozměru jak v jednom tak v druhém směru. |Zpočátku měli pupkani problémy stoupat mezi četnými kameny volně rozesetými v bahně cesty, než zjistili, že po okraji cesty se dá jet poměrně komfortně. Nastoupali jsme až na vrstevnici Horního hradu a spustili se krátkým ale veselým sjezdíkem do kopřivového háje. Zmíněné rostliny nás mile překvapily svou přítulností, když nás laskaly po nohách rukách i tvářích. Závěrečný svižný dlouhý sjezd až do Stráže nechal zapomenout na útrapy s kopřivami. Přejeli jsme na druhou stranu řeky a pokračovali směrem do Jakubova. Na začátku vesničky nám zablokovala cestu řada černých nablýskaných limuzín. Po krátké potyčce s rusky mluvící ochrankou jsme usoudili, že nejsme dostatečně ozbrojeni na to, abychom se pouštěli do větších akcí. Pokračovali jsme zpět do Vojkovic. Tam nás čekal závěrečný orgasmus v kopci směr Květnová. Tam ztratil trasér všechny zbylé plusové body, když tvrdošíjně odmítal půjčit svůj e-bike pro cestu do kopce komukoliv jinému. Dojezd na louku u nemocnice ještě zpestřila kamenitá stezka od potoka vzhůru. Kameny byly dostatečně hladké a mokré, takže si každý mohl od plic hezky zanadávat. A potom už na trase nebylo nic zajímavého až na vepřová kolena , která voněla již z dáli a drásala chřípí pupkana. S lahváčem v ruce a s plnou hubou masa se nakonec v hospodě u Dáši v Pupkaní ulici vrátila do srdcí chrabrých jezdců pohoda a radost.
Čau .
Zbyněk

Nejdek

7. června 2018 v 12:29 | Gadži
Na 10. vyjíždku se nás sešlo a do Nové Role vydrželo 14, dva uličníci se tam pak trhli a tím přišli o ty nejlepší dva úseky včerejší projížďky -nad Rolí podél vody a boží výjezd po křížové cestě nad Nejdkem, Ježíš Marjá, mě zas bolely nohy i na elektru. Obdivoval jsem Mlátičku, který včerejších asi 50 km v celkem slušném vedru a tempu dal bez vody....asi ho kupředu hnala strašně příšerná žízeň.
Cíl byl U Páji na Velase kam i jeden z odpadlíků ještě stihnul dorazit. Tam velice,velice chutné pokrmy-zopakoval bych brzy tento cíl.
Zdá se, že jsem s Márou odjel předčasně, podle toho, co Filip psal do whatsappu: afterparty s vtipem a muzikou!? O co jsme přišli? Je to publikovatelné?

Gadži