Start byl stanoven na 17. hodinu na Veterinární Klinice Doubí, kde Docent Martin připravil startovní občerstvení skládající se z asi sedmi druhů samoserů připomínajících pivo (bonmot, bylo to výborný) a klobásek. K odjezdu jsme se dokopali lehce po šestý, stíny už byly hooodně dlouhý, a nechtěně jsme se rozpadli na dva týmy, protože nadrženej Burák nám s Áčkem zdrhnul někam do Slavkáče. Já s Béčkem jsme v lehkym tempu projeli lézeňský lesy, vykutáleli se u Puppu a spanilou jízdou ruským centrem města dorazili do rodného úlu. Tam už manželky pana domácího a milostivá řemeslníková točily a čepovaly píva a nosily prvotřídní bramboráky a gulášovku. Pak nás chlad a tma zahnaly dovnitř, našla se kytára a krásně jsme zabékali.
P.S.: marně vyhlížíme delší dobu pana správce blogu!!!
Dykot

Krásně to holky natáčeli...