12. března 2020 v 11:40 | gadži
Kapitán bílých Filip: Mára, Štěpán, Jarda, Víťa ,Koumes
Kápo černých Dykot:Sršáň, Michal, Olaf, já, Mlátička
Začátek utkání se pro nás černé vůbec nevyvíjel dobře... Bílí útočníci pronikali naší obranou jak nůž máslem a než jsme se rozkoukali během 5-10 minut prohráváme 3:0. Naštěstí jsme měli špičkového hecíře Olafa, takže když jsme se z pojebání probrali, oklepali a semkli, tak se hnedle čtyřbodovou šňůrou propracovali k vedení 4.3. Pak ještě bílí srovnali a i šli do vedení, ale zas jsme si to nenechali líbit a potrestali skoro každou jejich chybku gólem a do druhé půle jsme si nesli nadějné vedení 8:5.... Začátkem druhé půle se nesly silné emoce, když míček skončil na horní síťce branky a Dykot ho rukou sundal a položil před Mlátičku na čáru branoviště a řekl "Hraj!" ale než se ho stihl Mlátička rukou dotknout a rozehrát, doklepl ho do brány Víťa...což jsme úspěšně reklamovali, jako unfair gól. Nicméně, místo nové rozehry od naší brány, rozehrávali bílí z půlky a to střelou přímo do naší brány, která zrovna zůstala odkrytá neboť brankář Mlátička byl mimo brankoviště, když vyrazil na půli hřiště se s někým porvat, k čemuž se schylovalo ;-) Tenhle gól byl tedy bílím se skřípěním zubů černých uznán( v tu chvíli jsme ještě furt o 2 góly vyhrávali,tak jsme si to mohli zdánlivě dovolit). Nicměně bílí šli spíše do útlumu zatímco nám hladina adrenalinu v krvi v tu chvíli rapidně stoupla a zapomenuta byla obezita, arthróza, výhřezy plotýnek a spouta dalších neduhů, mně se chvílemi běhalo a střílelo jak za mlada ( a taky díky 2 hráčům na střídačce byl čas se po sprintíku vydýchat, pokud člověk nepodcenil včasný odchod z palubovky). Takže se nám zadařilo kazit akce bílým,rozehrávat svoje akce a z Olafovo luxusních nahrávek vstřelit několik gólů po sobě (nebo alespoň Filipa trefit do hlavy-omlouvám se moc,opravdu jsme nechtěl tolikrát a takové bomby) a nedostat žádný -jistej si nejsem, ale vedli jsem snad o 5-6 gólů?! Pamatuju si, že asi 11 minut před koncem jsem si říkal,že vítězství je určitě naše, spočítal jsem si, že by bílí museli dát každé 2 minuty gól, aby srovnali a to že se jim s ohledem na vývoj zápasu přece nemůže podařit...no ale nevídaně zabrali a během 4 minut nám dali 3 góly a mě docela zatrnulo (třeba když si za bránou míček přihrával tam a zpět a tam a zpět Olaf se Sršánem a přiběh Víťa sebral jim ho a gól) ....Velkou úlevu pak přinesl závěrečný hvizd, který potvrdil naše spokojené vítězství 14:12 ... nemalou měrou se na tom podílel Mlátička-co viděl to chytil nebo vyrazil a když náhodou nevěděl, co s míčkem, tak vypálil a dal gól....
Góly střelci
5 (osobní rekord) Gadži
4 Olaf i Víťa
3 Mára
2 Štěpán, Sršáň, Koumes
1 Jarda, Dykot, Michal, Mlátička
Pak standardní Evropák, pár piv, které mi chutnaly jak už dlouho ne, Becherovčička, česnečka, klobása.... taková paráda, že mi radost ani nepokazilo, že mi Víťa ráno cestou ze školky, jak slíbil, vypustil pneumatiky a aby odvedl pozornost od přestřižených brzdových hadiček, ještě i ohnul zrcátko!

Tentokrát se do mne běloši docela dost trefovali, mám na sobě ťupek až pořádnejch modřin jak za starejch časů. Jinak Gadži byl tentokrát fakt smrtící buldozér...